Zajímavé bydlení u Karlových Varů

Funkčními konverzemi prochází v posledních letech nejen celá řada historických průmyslových staveb, ale také staveb budovaných a užívaných našimi předky k jiným, někdy i velmi typologicky vzdáleným účelům. Jedním z takových příkladů je i přestavba historické budovy bývalého kláštera na byty, pro kterou se v Karlovarském kraji rozhodlo město Ostrov.

Z historie

Vznik zdejšího klášterního objektu spadá do 17. století. V roce 1666 byl založen manželkou vévody Julia Jindřicha Sasko-Lauernburského jako piaristický klášter, v němž 12 otců-piaristů vzdělávalo a vychovávalo mládež z blízkého okolí. Dílo postavili a v roce 1671 dokončili Martin Reiner s Wolfgangem Dientzenhoferem ve stylu raného baroka. Po druhé světové válce byl objekt kláštera po čtyři desetiletí využíván armádou a nevyhnul se různým adaptačním stavebním úpravám. Naštěstí bez hrubších zásahů do stavebně-historické podstaty památky, takže všechny úpravy byly vratné, napravitelné běžnými stavebními postupy.

Komplex kláštera je rozložen na okraji katastrálního území města Ostrov na mírně svažitém pozemku. Je tvořen uzavřeným, téměř pravoúhlým blokem se čtyřmi obvodovými křídly konventu, která obepínají centrální atrium. Do jednoho z nároží přibližně obdélníkového komplexu je začleněn samostatný, stavebně a provozně oddělený objekt klášterního kostela Zvěstování Panny Marie.

Stav objektu před přestavbou

Výchozí stav historických stavebních konstrukcí odpovídal době vzniku stavby a jejímu stáří. Syntézou výsledků provedených průzkumů a ostatních projektových podkladů v projektu stavby byl objekt před přestavbou charakterizován takto:
  •  Svislé nosné konstrukce jsou zděné jako smíšené zdivo (z cihel a kamene) s tloušťkami až 1,5 m. Zdivo je bez konstrukčních poruch. Je však silně navlhlé s extrémními hodnotami hmotnostní vlhkosti až 17 %. Kromě intenzivního transportu kapilární vlhkosti z podzákladí dochází totiž v místech zapuštění objektu do svažitého terénu k pronikání vody do stěn z boku, a to místně až do výšky druhého nadzemního podlaží. S tím souvisí dlouhodobá intenzivní chemická invaze škodlivých solí do struktury zdiva.
  •  Základním konstrukčním prvkem zastropení jsou cihelné klenby vykazující pouze dílčí trhliny.
  •  Dřevěné konstrukce, kam patří především vaznicová soustava střešního krovu, jsou výrazně znehodnoceny jak zhoubným napadením dřevokaznými houbami a hmyzem, tak neodbornými zásahy při účelovém odstraňování některých konstrukčních prvků.
  •  Masivní schodišťová tělesa jsou bez statických vad. Kromě průzkumů bezprostředně vztažených k ochraně a záchově památky byly pro rozhodování o koncepci a řešení dalšího budoucího využití objektu významné i takové průzkumy jako zjištění a vyhodnocení radonového rizika pro ochranu zdraví uživatelů bytů, posouzení vlivu víceletých vod apod.

Charakteristika hlavních úprav při přestavbě

Přestavbou klášterního konventu vznikne celkem 37 nájemních bytů ve 3 nadzemních podlažích s tím, že třetí nadzemní podlaží je koncipováno jako vestavba do prostoru krovu. Záchovné stavebně-technické úpravy památky jsou zaměřeny jak na zajištění její další dlouhodobé životnosti, tak plné způsobilosti k nové užitné funkci stavby. Vedle základní statické stability celého objektu projekt řešil náročnou sanaci vlhkosti a biologického napadení krovu včetně dřevěných částí podlah a eliminaci zdravotního rizika obyvatel expozicí radonem.

Z památkových hledisek lze uvést důraz na záchovu a obnovu významných architektonických prvků (římsy, kamenná ostění, vstupní brána, pálená tašková krytina či vytvoření původního vzhledu fasády průčelí z období pozdního baroka). K významným rozhodnutím patří i to, že při opravě omítek bylo doporučeno důsledné dodržení historii respektujícího, čistě vápenného programu i bez kombinace s moderními pojivovými a modifikačními složkami omítkových směsí současné vyspělé stavební chemie.

Dispoziční projektové řešení nového bytového programu je včleněno do historické konstrukční struktury objektu a je jak jinak h kompromisem ve spojení záchrany významné stavební památky s jejím novým odvážným využitím pro bydlení. Souvisí s tím i zákonitě vyšší náklady na pořizované byty proti standardní výstavbě. Jednotlivé byty jsou vesměs situovány k vnějšímu obvodu objektu a jsou přístupné z původní společné chodby obepínající atrium. Také ostatní provozní prvky objektu (kromě zmíněného atria především vstupy a vertikální komunikace s schodiště) si zachovávají svou historickou podobu a funkci.

Zvláštní zdůraznění si zasluhuje skutečnost, že návazně na již dokončenou přestavbu konventu se postupně realizují všechny další části koncepčně ucelené a plnohodnotné revitalizace této specifické lokality města. Kromě náročné obnovy zámeckého parku a historických ohradních zdí jsou postupně opravovány i ostatní menší v nikoliv však významem k stavby s obdobnými historickými reminiscencemi, jaké má přestavba konventu (v úvodu zmíněný klášterní kostel, vévodova pohřební kaple, kaple svatého Floriána a tzv. Einsiedelnská kaple). V konečné podobě má projekt vysoké ambice vytvořit velmi zajímavé a emotivně unikátní prostředí pro bydlení. Zřejmě i tento aspekt celkového projektového řešení lokality přispěl k tomu, že v 5. ročníku krajské soutěže vybrala odborná porota přihlášenou stavbu k ocenění Čestným uznáním.

Ing. Václav Nedvěd

(redakčně kráceno, celý článek si přečtěte v časopise Stavební listy 7-8/2006)