Brownfields

V posledních letech roste zájem o problematiku životního prostředí, o lepší kvalitu života a bydlení a o šetrné využívání přírodních zdrojů i prostoru. Stále častěji se mluví o udržitelném způsobu života na naší planetě a v souvislosti s tím o trvale udržitelném rozvoji, udržitelném stavění atd. Je to dáno faktickým stavem prostředí okolo nás a také naší zvýšenou citlivostí pro něj. To s sebou přináší mnoho konkrétních problémů a úkolů, které je nutno řešit. Některými z nich se již ve světě zabývají několik desetiletí, jiné jsou velice mladé a nové se stále objevují.

V České republice je způsobeno mnoho problémů důsledkem vysokého stupně industrializace a urbanizace země, umocněných restrukturalizací a útlumovými programy po roce 1990. V návaznosti na tento vývoj je v naší zemi velký podíl území opuštěných průmyslem, armádou, sloužících zemědělské výrobě, dopravě atd. Nová výstavba probíhá velice často na zelené louce (tzv. greenfields), což je nežádoucí, a proto roste tlak na investory, aby se snažili spíše využívat tato opuštěná území nazývaná nejčastěji brownfields, která se nezřídka navíc nacházejí v centru měst a obcí. Nevhodné nebo nedostatečné využívání brownfields je jedním z limitujících faktorů vývoje. Vzhledem ke všem ekologickým a majetkovým bariérám tak vzniká překážka dalšího udržitelného rozvoje s nepříznivými sociálními, kulturními a environmentálními důsledky.

Co jsou vlastně brownfields?

Dle přístupu MŽP ČR k problematice brownfields tento termín zahrnuje: "Veškeré plochy uvnitř i vně zastavěných území zásadně narušené činností člověka nebo s potenciálem ohrožení kvality životního prostředí do té míry, že ve stávajícím stavu nemohou být racionálně nebo efektivně využívány."

Problém se týká jak ploch, tak objektů, tak kontaminace, a částečně i starých ekologických zátěží, ale důležité je jejich umístění, charakter a míra. Rozhodující je vazba takovýchto lokalit na sídla a ztráta jejich původního účelu či využití. Nejčastěji to bývají staré nevyužívané průmyslové a zemědělské areály, opuštěné chátrající budovy a sportoviště, skladištní plochy a haly, vysloužilá depa, kolejiště a parkovací plochy, vojenské prostory, plochy po skladování různých chemických látek, pohonných hmot, místa zatížená hnojivy, pesticidy apod.

V čem je problematické využití brownfields?

Na prvním místě musíme jmenovat finanční náročnost. Investor musí nejprve odstranit stávající objekty, než může začít s plánovanou výstavbou nových. Už z tohoto důvodu je pro něj snazší a levnější stavět na zelené louce. Důležitější roli ale často tvoří fakt, že je třeba vypořádat se s často závažnou kontaminací vody, půdy a horninového prostředí. Zpravidla se jedná o značné kubatury, což tvoří významnou část celkových nákladů plánované investice.

Počátek procesu výstavby na brownfields

Pokud chceme v území hovořit o problémových místech či lokalitách, musíme na ně nejprve ukázat - pod identifikací lokality rozumíme její identifikaci v katastru nemovitostí. Poté následuje 1. fáze průzkumu - počáteční analýza lokality. V obou případech práce sestává ze sběru dostupných informací a dat o území a dokonalého využití všech mapových podkladů, včetně velmi důležité doplňující pochůzky v terénu. Vychází se především ze současných i historických mapových podkladů a využívají se i další informační materiály (Geofond, ČHMÚ ad.). Stěžejním podkladem je zejména Soubor geologických a účelových map přírodních zdrojů, což je soubor 13 map, zpracovaný pod vedením Českého geologického ústavu. Velmi důležité je i využití územního plánu, a to jeho grafické i textové části. Pro práci s daty o území jsou v současnosti používány systémy na bázi geografických informačních systémů (dále GIS). Hlavním úkolem takového GIS je ukládat, analyzovat, spojovat a zobrazovat data, která jsou uspořádána v jednotlivých tematických vrstvách (vrstevnice, vodní toky, vegetační pokryv, hydrogeologie apod.).

Součástí analýzy lokalit brownfields je jejich základní zatřídění podle ekonomického hlediska do některé z následujících tří skupin:
  •  životaschopné lokality - atraktivní pro soukromé investory, dobrá poloha, fungující infrastruktura, přitažlivost pozemku vyvažuje problém zvýšených nákladů; nejčastěji centra velkých měst,
  •  hraniční lokality - soukromé investory je třeba motivovat zvýhodněním ze strany státu a komunální sféry; nejčastěji okrajové části sídel a centra menších měst,
  •  neživotaschopné lokality - obnova v režii státu a obce (nákladná, neatraktivní; nejčastěji malé obce, osady).

Přístup k řešení brownfields ve Velké Británii

Velká Británie je jednou ze zemí, které mají již dlouhodobé zkušenosti s řešením brownfields, přibližně od 70. let minulého století. Proto může být přínosné poučit se, nechat se inspirovat zkušenostmi, úspěchy i nezdary této země. Některé problematické oblasti jsou podobné jako v České republice, jiné jsou specifické.

Velká Británie vypracovala koncepci pro strategii řešení brownfields (National brownfield strategy). Formulování tohoto programu předcházela identifikace potenciálních území v celé zemi. Výsledky jsou soustředěny v NLUD (National land use database) působící od roku 1998. Bylo identifikováno přibližně 66 tisíc hektarů dříve využité půdy, vhodné pro znovuvyužití. Další fází, která započala v lednu 2005, je 14 pilotních projektů problematicky obnovitelných lokalit, které budou přetvořeny pro komerční, nebo obytné účely. Hlavním organizátorem je organizace English Partnership se záštitou vlády. Projekty zahrnují městské i mimoměstské oblasti s různou historií a důvody pro ztrátu původního využití. Výstupy budou použity v publikaci National Brownfield Strategy, jejíž vydání je plánováno v roce 2006.

Ing. Martin Havlice, Ing. Jiří Vacek

(redakčně kráceno)

téma brownfields:  Liberecko, Karlovarsko, Vysočina, Ostrava, Plzeň