6/2005 - Litinové kolonády a další městské železné stavby v západočeských lázních

Vlivem sílícího rozvoje průmyslu, dopravy a peněžnictví došlo v posledních čtyřiceti letech před první světovou válkou v habsburské monarchii k všeobecnému hospodářskému vzestupu, provázenému mj. výrazným demografickým růstem a přesunem obyvatelstva z venkova do měst. To mělo pro společnost mnohostranné důsledky, týkající se také změny životního stylu.

K nově se formující každodennosti patřil i zájem o cestování, vyvolaný či usnadněný zlepšujícími se finančními poměry měšťanstva, snadnou dopravou po již husté síti železnic, rozvojem hostinských služeb atd. S tím ruku v ruce stoupala i obliba lázeňských pobytů, ať již léčebných nebo odpočinkových. S nárůstem zájmu o tato místa se zvyšovala prosperita lázeňského podnikání a lázeňská sídla prošla obdobím nevídaného rozkvětu co do zřizování nových balneologických staveb - lázeňských domů, kolonád, hotelů, restaurací, parků, divadel a dalších objektů pro pohodlí lázeňských hostů. Nutno připomenout, že to vše se odehrávalo v období vrcholící industrializace společnosti, v éře "páry a železa", která svůj ráz vtiskla nesmazatelně i soudobému stavitelství a architektuře. A jsou to právě lázeňská města, v jejichž interiéru najdeme památky této charakteristické architektury dodnes. Počítáme k nim halové, ale i drobnější stavby, jejichž konstrukce i výzdoba ze železa resp. litiny, které zde převládají nad jinými materiály, vtiskují těmto stavbám jejich příznačný ráz. Jde především o kolonády a další lázeňské objekty - letní restaurace, hudební pavilony, verandy a rozličné parkové stavby, jako jsou gloriety, altány, kiosky, kašny a vodotrysky.

První užití železa a litiny ve stavitelství a architektuře se u nás datuje do 1. poloviny 19. století, nejvýznamnější památkou této rané éry je zámecký skleník v Lednici na jižní Moravě nebo oranžérie na Hluboké u Českých Budějovic. Zmíníme se o nich podrobněji v 9. čísle Stavebních listů v článku o kovových stavebních konstrukcích. V západočeských lázních zastihneme až pozdější formu této železné architektury ve vrcholné nebo závěrečné fázi vývoje, kdy byla postupně překonávána vlivem nastupujících ocelových konstrukcí.

Nejstarší železnou lázeňskou stavební památkou je rozlehlá litinová veranda v karlovarském Poštovním dvoře, realizovaná v době velkých úprav tohoto pohostinského areálu po roce 1867, podle návrhu vídeňských architektů Fellnera a Helmera. Přiléhá k západnímu křídlu Poštovního dvora, užívanému jako koncertní a taneční sál. Sestává z 15 litinových sloupových polí a 2 portálů s dekorativní a symbolickou výzdobou (motivy hudby). Veranda byla v letech 1992-94 spolu s celým prostorem Poštovního dvora restaurována.

Nejvýznamnějším litinovým objektem v Karlových Varech, který se však nedochoval, byla Vřídelní kolonáda, dokončená v neuvěřitelně krátké době 7 měsíců v r. 1879. Podle projektu architektů Fellnera a Helmera ji dodaly a postavily Salmovské železárny v Blansku, které získaly tuto prestižní zakázku v konkurenci 12 podniků. Šlo o monumentální litinovou stavbu v novorenesančním stylu, 107 m dlouhou a v kupolích 23 m vysokou, vyzdobenou desítkami plastik a reliéfních postav, o celkové váze stavební a umělecké litiny 820 tun. Kolonáda sloužila svému účelu až do r. 1939, kdy se stala časnou obětí 2. světové války, neboť byla pro velký objem snadno dostupného kovu sešrotována pro zbrojní účely.

Blanenské železárny, které byly v poslední třetině 19. století téměř monopolními výrobci rozměrných železných staveb, dodaly pro Karlovy Vary krátce po Vřídelní kolonádě roku 1882 ještě další objekt tohoto typu, a to litinovou kolonádu u Sadového pramene, spolu s hudebním pavilonem restaurace, který byl zlikvidován v r. 1965. Kolonáda je dnes dochována jen z poloviny dřívějšího pravoúhlého řešení. Je tvořena asi 50 m dlouhou promenádou, krytou ozdobnou litinovou konstrukcí na štíhlých korintských sloupech.

Největší a nejvýznamnější památku z doby rozkvětu stavební litiny v Čechách najdeme v Mariánských lázních. Je to kolonáda u Křížového pramene, která je však vybavena nosným nýtovaným ocelovým skeletem, zatímco litině je v ní ponechána jen výzdobná funkce. Vyrobily ji a vystavěly podle plánů vídeňské firmy Miksch a Niedzielski v letech 1888-89 mostárna I. G. Griedel a Salmovské železárny v Blansku.

Kolonáda v Mariánských Lázních je vzdušná novorenesanční a novobarokní železná stavba mírně obloukovitého půdorysu, dlouhá 135 m a vysoká ke hřebenu střechy 12,5 m. Litinová dekorativní výzdoba s četnými alegorickými plastikami je zde uměřenější než u karlovarských kolonád, kde byla pociťována jako poněkud přebujelá.

Mariánskolázeňská kolonáda u Křížového pramene prošla v letech 1974-81 generální rekonstrukcí, takže plně slouží současným balneologickým potřebám. Tím své poslání nejen beze zbytku stále naplňuje, ale také obohacuje město tradiční, nezaměnitelnou, více než stoletou lázeňskou atmosférou.

Ing. Zdeněk Rasl, foto: autor