5/2005 - Brdíčkův mlýn v Hamrech nad Sázavou

Na pravém břehu řeky Sázavy, v Hamrech nad Sázavou v místní části nazývané Šlakhamry, se nachází areál Brdíčkova mlýna. Už z názvu je zřejmé, že se jedná o oblast, kde v minulosti pracovaly hamry. Počátky železářství na Žďársku jsou úzce spjaty s činností cisterciáckého kláštera, založeného v polovině 13. století ve Žďáře nad Sázavou.

Vedle církevního poslání, byli cisterciáci nositeli nových myšlenek rozvoje hospodářství. Jedním z odvětví, kterému se věnovali, bylo železářství. V okolí kláštera vzniklo několik hamrů, které pracovaly do poloviny 17. století. Později se některé, díky využitelnosti vodního díla, přeměnily na mlýny.

Byl to i případ Brdíčkova mlýna. Z původního hamru, o kterém svědčí písemné údaje z roku 1638, kdy žďárské panství kupuje Maxmilián z Ditrichštejna (roku 1655 je pak uváděn Petr ze Šlakhamru, který pro nemožnost obživy ze své živnosti zběhl), posléze vznikl mlýn. V písemných pramenech je zmiňován v letech 1694 až 1742 jen grunt či tvrz s mlýnem. Majitelé mlýna využili a upravili vodní dílo pro pohon mlecího zařízení. Mlýn pracoval do 2. světové války. V době protektorátu směl pouze šrotovat. V 50. letech 20. století byly rodině mlynáře Brdíčka mlýn i pozemky znárodněny a přešly do užívání JZD. Ve mlýně však rodina dále bydlela.

Areál, který sestává z budovy vlastního mlýna a hospodářských budov (Obr. 1), zakoupilo v roce 1976 Technické muzeum v Brně, se záměrem zřídit zde expozici mlynářství. V této době už bylo původní zařízení mlýna rozebrané. V mlýnici zůstala pouze hranice, kterou tvoří mohutné kamenné sloupy. Prvotní záměr - vybudovat mlynářskou expozici - později muzeum přehodnotilo zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že základní výrobní poslání lokality bylo zaměřeno na hamernictví. V té době Technické muzeum získalo část hamernického zařízení ze Zíkova hamru v Podhůří u Nepomuku. Bylo rozhodnuto o vybudování expozice hamernictví.

Nejprve proběhlo nejnutnější stavební zabezpečení areálu. Pro identifikaci vlastní hamerny bylo provedeno několik archeologických sond, které potvrdily přítomnost železářských strusek. Teprve při výkopu elektrické přípojky se objevily západně od současného areálu značné vrstvy strusek a mouru, a také pokračování dnešního náhonu, dokládající polohu původního hamru.

Budova mlýna je po dispoziční stránce rozdělena na mlýnici a obytnou část. V mlýnici je starší nepravidelné zdivo, obytná část je dílem poměrně náročné klasicistní přestavby. Dle posudku doc. J. Škabrady nelze v dochovaných objektech spolehlivě prokázat, až na několik, pravděpodobně druhotně použitých fragmentů, starší části než z 19. století. Velmi hezké je klenutí obytné světnice (Obr. 2). V přilehlé světničce se dochoval ve štukové výzdobě stropu mlynářský znak (Obr. 3). Také provedení krovu a ukončení stropních trámů zdobnou profilací svědčí o kvalitní tesařské práci. Druhotně použité prvky nalézáme jako překlady nad okénkem do sklepa obytné části nebo nad otvory v hospodářských budovách (Obr. 4).

Na mlýnici navazuje lednice (Obr. 5), ze které je klenutým kanálem odváděna voda, přitékající na mlýnská kola do řeky. Uzavřený dvůr tvoří dále budova stodoly a kolny. Západně od areálu se nachází ještě jedna stavba - bývalá pazderna, dnes přestavěná k soukromému rekreačnímu využití.

V současné době probíhají stavební práce na zabezpečení budovy mlýna, ve kterém je instalováno hamerské kladivo (Obr. 6), poháněné vodním kolem na svrchní vodu (Obr. 7). Součástí zařízení jsou i brus a křídlový dvojčinný měch, poháněné renovovanými převody (Obr. 8). Také se zde připravuje výstavba výhně. Celá technologie je poháněna dvěma vodními koly, na která je přiváděna voda dřevěnými vantroky z náhonu vybudovaného při úpatí stráně údolí. Původní kamenný jez byl upraven pro komunikaci a několik desítek metrů proti proudu Sázavy, pod přírodní památkou Rozštípená skála, byl postaven jez nový.

Budoucí expozice bude zaměřena také na instalaci obydlí mlynáře, které zatím slouží pro příležitostné ubytování stavebních dělníků. V dalších hospodářských budovách se předpokládá vybudování sociálního zařízení pro návštěvníky a depozitáře.

Technické muzeum spravuje několik technických památek v terénu, které jsou vesměs přístupné. O těchto objektech byli čtenáři Stavebních listů informováni v čísle 3-4/2003. Areál Brdíčkova mlýna je zatím zpřístupněn pouze příležitostně, zejména v letních měsících.

Článek je napsán se souhlasem PhDr. Jiřího Merty, jehož textů bylo použito.

Ing. arch. Eva Dvořáková, foto: autorka