Vodní hospodářství ČR a vstup do EU

Požadavky na legislativu pro vodní hospodářství, které vyplývají z podmínek pro přistoupení ČR k EU, jsou v předpisech Evropských společenství obsaženy v kapitole "Životní prostředí, a to v části označené "Kvalita vody".

Během vyjednávání o přístupové smlouvě vyplynuly z dvoustranných jednání (tzv. "bilaterálního skríningu") následující závěry:

• soulad legislativy České republiky s předpisy Evropských společenství bude dokončen ke dni přistoupení;
  
• věcné plnění požadavků příslušných právních předpisů ES (tzv. acquis communautaire), což v oblasti vody
  představujecelkem cca 70 položek, proběhne tak, že do roku 2010 bude povoleno přechodné období pro splnění nároků
  na čištění odpadních vod a odkanalizování podle směrnice 91/271/EHS, ostatní nároky příslušných směrnic budou
  splněny anebo přijaty programy opatření s harmonogramem jejich realizace;
  
• kontrola vyžadování podmínek národní legislativy obsahující plně nároky všech předpisů Evropských společenství
  (tzv. "vynucování" - "enforcement") bude obsahem národního práva s účinností ode dne přistoupení České republiky k EU.
  

Pro splnění uvedených kroků byly v příslušných resortech ČR připraveny Implementační strategie, které obsahovaly plány na zavedení jednotlivých právních předpisů ES, především 17 směrnic, u kterých byl určen konkrétní gestor a tedy zavedena osobní odpovědnost ve státní správě za jejich splnění v příslušném časovém období.

S ohledem na zavedení principu sdílených kompetencí ve vodním hospodářství (podle zákona č. 254/20091 Sb.,) jsou za splnění přístupových podmínek odpovědné 3 resorty - Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví. V předvstupním období se také uvedené resorty rozdělily o proces zavedení podstatných směrnic - takže Ministerstvo životního prostředí je odpovědné za zavedení 9 směrnic, Ministerstvo zemědělství za 6 (shodou okolností těch nejnáročnějších na finanční náklady) a Ministerstvo zdravotnictví za 2 směrnice.

V průběhu předvstupního období, tedy v době, kdy vrcholilo přijetí nové vodohospodářské legislativy v ČR, byla v Evropské unii připravena nejnovější směrnice - tzv. Rámcová směrnice vodní politiky ES (2000/60/ES) - která přinesla poprvé v historii společenství komplexní integrující nároky na vyvážené využívání a ochranu vodních zdrojů. Touto směrnicí je také naplňována světová vize udržitelnosti vodních zdrojů pro budoucí generace. Jejím základem je plán řízení ochrany a užívání vodních zdrojů ve vymezených hydrologických povodích.

Pro splnění zmíněných podmínek v oblasti vodního hospodářství v ČR byly přijaty nové vodoprávní předpisy, které nahradily přežilou a novým podmínkám (po r. 1989) naprosto nevyhovující legislativu ze sedmdesátých let min. století, poznamenanou všestátním vlastnictvím a centralismem budování socialismu.

Základní zavedení předpisů ES (zmíněná "transpozice") proběhla prostřednictvím následujících zákonů:

• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů;
  
• zákon č. 258/2000 Sb., o veřejném zdraví, ve znění pozdějších předpisů;
  
• zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o
  vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů.

Je třeba zdůraznit, že zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu je prvním zákonem svého druhu ve vodním hospodářství ČR (resp. Československa) a reaguje tak na zásadní změny, k nimž následkem privatizace vodohospodářských služeb došlo v letech 1993-5. Následně bylo nezbytné, jako následek přijetí Rámcové směrnice vodní politiky, upravit vodní zákon novelou, která všechny prvky této směrnice plně zavede. Z tohoto důvodu byl v r. 2003 projednán a dne 23. ledna 2004 vstoupil v účinnost zákon č. 20/2004 Sb., který novelizuje vodní zákon z r. 2001, a reaguje tak nejenom na vývoj legislativy ES, ale také na dvouleté zkušenosti vodoprávních úřadů s jeho aplikací vč. potřeb řízení povodňové ochrany, které vyplynuly z průběhu katastrofické povodně v r. 2002.

Lze konstatovat, že vodní hospodářství je na vstup České republiky do EU připravené. Je samozřejmé, že pro nás je - stejně jako pro další přistupující státy i stávající členské země - nejobtížnější splnit nároky směrnice o čištění městských odpadních vod (91/271/EHS), pro kterou má většina států vyjednané přechodné období. V České republice potřebné investiční náklady představují částku 63 mld. Kč (v cenách r. 2003), resp. 75 mld. Kč (při odhadu vývoje inflace do r. 2010).

Zmíněná směrnice totiž vyžaduje:

• vybudování kanalizace a odpovídajících čistíren odpadních vod ve zdrojích znečištění nad 2000 ekvivalentních
  obyvatel (tedy zejména v obcích - nebo jejich aglomeracích - kde je příslušný ekvivalent znečištění naplněn nebo
  bude naplněn k r. 2010);
  
• zajištění přiměřeného čištění odpadních vod v obcích pod 2000 ekvivalentních obyvatel tam, kde již existuje
  sběrný kanalizační systém, do kterého jsou odpadní vody vypouštěny;
  
• dosáhnout snížení zátěže výtoků z čistíren sloučeninami fosforu nebo dusíku o 75 % u zdrojů znečištění nad
  10 000 ekvivalentních obyvatel. Tento požadavek vyplývá ze skutečnosti, že celé území České republiky je vyhlášeno
  tzv. "citlivou oblastí" - tedy územím, kde je kvalita vod zhoršena zátěží živinami, projevuje se eutrofizace a
  koncentrace uvedených živin odtékající z ČR mohou nepříznivě působit na zatížení moří, kam se evropské toky vlévají.

K této skutečnosti je nutné vysvětlení: Naše vodní zdroje jsou nebo budou silně eutrofizovány, pokud se nesníží přísun sloučenin fosforu a dusíku. Projevem eutrofizace je nárůst řas a sinic v letním období, což zhoršuje kvalitu povrchových zdrojů pitné vody a následně i moří, do nichž řeky ústí (z našeho území Labe, Odra a Morava prostřednictvím Dunaje).

Dosažení uvedených požadavků do roku 2010 je obsaženo v novelizovaném zákoně o vodách (zákon č. 20/2004 Sb.,) jako povinnost obcí, ve kterých vodohospodářská infrastruktura neodpovídá uvedeným nárokům. S ohledem na veřejný zájem této povinnosti jsou finanční náklady investorů (vlastníků infrastruktury - tedy obcí) spojené s realizací opatření podporovány jednak národními zdroji formou dotací (ze státního rozpočtu, využitím úvěru ČR od Evropské investiční banky a Státního fondu životního prostředí) a jednak z fondů Evropských společenství (strukturální fondy a fond soudržnosti). K pokrytí zmíněných vysokých nákladů je nezbytné využívat spolufinancování ze všech uvedených zdrojů - tedy od investorů, ze státních dotací a z čerpání fondů ES. Proto byla zpracována Strategie financování opatření na splnění požadavků směrnice o čištění městských odpadních vod, která je pravidelně projednávána ve vládě a obsahuje předpokládané nároky na uvedené zdroje finančních prostředků. Z předpokládaného přídělu fondů ES bylo odhadnuto, že by umožnily do roku 2010 pokrýt přibližně 30 - 40 % z odhadnuté potřeby 75 mld. Kč. Zbytek je třeba pokrýt z národních zdrojů - tedy státních podpor a vlastních prostředků investorů - obcí, jejich sdružení a zapojením provozovatelů této vodohospodářské infrastruktury (společností provozující vodovody a kanalizace). Zapojení privátního sektoru do celého procesu vytvářením partnerství se samosprávou - (tzv. "PPP" - public-private-partnership) je velmi nezbytné a je třeba je zahajovat již v období přípravy projektů založených na bázi spolufinancování.

V tomto ohledu je komplikací skutečnost, že na finanční prostředky nejobjemnější fond ES - fond soudržnosti - vyžaduje jako podmínku nejnižší limit na 1 projekt ve výši 10 milionů EURO (tedy cca 300 mil. Kč). Vzhledem ke skutečnosti, že v ČR jsou všechny velké aglomerace a zdroje znečištění vyřešeny, je potřeba finančních nároků na pokrytí nákladů spojených s odkanalizováním a čištěním odpadních vod v obcích pod 5000 ekvivalentních obyvatel výrazně nižší, než zmíněný limit jednoho projektu. Z toho vyplývá nezbytnost, aby projekt podpořený z fondu soudržnosti byl složen ze souboru projektových dokumentací několika obcí, které vytvoří sdružení. V tomto smyslu zástupci MŽP ČR, které je odpovědné za čerpání a využití fondů ES, organizují v jednotlivých krajích seskupování obcí k přípravě složených projektů z návrhů investic vodohospodářské infrastruktury několika obcí. V pracovních skupinách založených v jednotlivých krajích jsou samozřejmě zástupci Ministerstva zemědělství v roli gestora směrnice a k zabezpečení podpor ze státního rozpočtu. K identifikaci nezbytných investic do vodohospodářské infrastruktury budou také sloužit Plány rozvoje vodovodů a kanalizací v krajích ("PRVKÚK"), zpracovávané jednotlivými kraji podle zákona 274/2001 Sb., které koordinuje a finančně podporuje Ministerstvo zemědělství. Jeho výstupem bude racionální soubor nezbytných požadavků na investiční výstavbu do r. 2010 a následně, kdy bude orientace zaměřena na řešení vodohospodářské infrastruktury v obcích pod 2000 ekvivalentních obyvatel. S ohledem na nutnost účinné koordinace těchto procesů vzniká meziresortní koordinační skupina složená ze zástupců ministerstev zemědělství a životního prostředí, která bude vedená pracovníkem Ministerstva financí ČR k zabezpečení finančního i věcného plnění požadavků směrnice o čištění městských odpadních vod.

Zde je třeba zmínit také potřebu investic do oblasti zásobování vodou, kde jde o podpory výstavbě vodovodů tam, kde dosud veřejné zásobování chybí nebo je vodní zdroj nevyhovující, popř. je třeba zlepšit technologii úpravy k zabezpečení požadavků na kvalitu pitné vody. Tyto podpory probíhají v programech, v nichž je rovněž využíváno rámcové půjčky ČR na výstavbu vodohospodářské infrastruktury od Evropské investiční banky a jednotlivé projekty jsou zabezpečeny kofinancováním s účastí prostředků investorů. Bližší podrobnosti jsou trvale dostupné v Pravidlech umístěných na internetových stránkách ministerstva zemědělství - www.mze.cz - v bloku "vodní hospodářství").

Jedná se o následující programy:

• Výstavba a technická obnova vodovodů a úpraven vody;
• Výstavba a technická obnova čistíren odpadních vod a kanalizací.

Z hlediska těchto podpor jde o standardní proces v rámci uvedených programů, které sice letos končí, avšak je již připraveno jejich pokračování další etapou, která je nezbytná pro splnění požadavků legislativy členských států EU, k nimž Česká republika bude od 1. května patřit.

Z hlediska těchto podpor jde o standardní proces v rámci uvedených programů, které sice letos končí, avšak je již připraveno jejich pokračování další etapou, která je nezbytná pro splnění požadavků legislativy členských států EU, k nimž Česká republika bude od 1. května patřit.

Z hlediska těchto podpor jde o standardní proces v rámci uvedených programů, které sice letos končí, avšak je již připraveno jejich pokračování další etapou, která je nezbytná pro splnění požadavků legislativy členských států EU, k nimž Česká republika bude od 1. května patřit.

Z hlediska těchto podpor jde o standardní proces v rámci uvedených programů, které sice letos končí, avšak je již připraveno jejich pokračování další etapou, která je nezbytná pro splnění požadavků legislativy členských států EU, k nimž Česká republika bude od 1. května patřit.

Z hlediska těchto podpor jde o standardní proces v rámci uvedených programů, které sice letos končí, avšak je již připraveno jejich pokračování další etapou, která je nezbytná pro splnění požadavků legislativy členských států EU, k nimž Česká republika bude od 1. května patřit.

Z hlediska těchto podpor jde o standardní proces v rámci uvedených programů, které sice letos končí, avšak je již připraveno jejich pokračování další etapou, která je nezbytná pro splnění požadavků legislativy členských států EU, k nimž Česká republika bude od 1. května patřit.

Z hlediska těchto podpor jde o standardní proces v rámci uvedených programů, které sice letos končí, avšak je již připraveno jejich pokračování další etapou, která je nezbytná pro splnění požadavků legislativy členských států EU, k nimž Česká republika bude od 1. května patřit.

Z hlediska těchto podpor jde o standardní proces v rámci uvedených programů, které sice letos končí, avšak je již připraveno jejich pokračování další etapou, která je nezbytná pro splnění požadavků legislativy členských států EU, k nimž Česká republika bude od 1. května patřit.

Pokud se týká dalších povinností v oblasti vodního hospodářství v souvislosti se vstupem do EU, jde zejména o plnění programů opatření, které jsou sestaveny pro:

• zlepšení kvality vody ve vodárenských zdrojích tak, aby technologie úpravy zabezpečovala požadovanou jakost
  pitné vody ve stanovených limitech kontrolovaných Ministerstvem zdravotnictví;
  
• zlepšení některých ukazatelů jakosti vody ve vodních tocích nebo jejich úsecích označených jako "vhodné pro
  podporu života původních druhů ryb" (jde o tzv. rybné vody - kaprové a lososové, což nesouvisí s vyznačenými
  rybářskými revíry pro sportovní rybolov - tj. pstruhové a mimopstruhové);
  
• zabezpečení ochrany vod označených jako vhodných ke koupání a rekreaci (tzv. "koupací vody"), které budou
  specielně sledovány hygienickou službou a jejich seznamy publikovány v pravidelných zprávách Evropské komisi ke
  zveřejnění tak, aby obyvatelé EU mohli při cestování za rekreací vybrat bezpečné lokality s možností vodních
  sportů;
  
• zvýšení ochrany zdrojů vody před znečištěním dusičnany ze zemědělské výroby, kdy je zaveden princip "kodexu správné zemědělské praxe".

Uvedené programy opatření se promítají především do práce vodoprávních úřadů a správců povodí (státních podniků Povodí) s cílem trvale přispívat ke zlepšení vodních zdrojů omezením znečištění. Další povinnosti - především podmínky pro vypouštění množství a kvality odpadních vod - obsahuje jednak vodní zákon (s přílohou se seznamem nebezpečných látek) a hlavně nařízení vlády č. 61/2003 Sb. Je vhodné připomenout, že povolení k vypouštění odpadních vod může vodoprávní úřad měnit i v průběhu jeho platnosti, pokud to změna podmínek ve vodách vyžaduje. Zároveň povolením k odběru povrchových a podzemních vod (s výjimkou odběrů ze studní pro zásobování jednotlivých domácností pitnou vodou) a k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, vydaným před platností nového vodního zákona, končí platnost k 31. 12. 2007 a budou vydána nová. To se, může projevit zpřísněním podmínek s ohledem na potřebu zlepšit stav našich vodních zdrojů v souladu s požadavky Rámcové směrnice vodní politiky, která předpokládá dosažení dobrého ekologického stavu vod do roku 2015.

S tímto cílem souvisí příprava tzv. "Integrovaných plánů oblastí povodí", kam se všechny obce v různé míře zapojí. Tyto plány zpracovávají správci povodí (státní podniky Povodí) s krajskými úřady a budou je schvalovat krajská zastupitelstva v r. 2009 po předchozí jednoroční diskusi a projednání s uživatelskou veřejností. Jedná se tedy o typ plánování odlišného od předchozího systému Směrného vodohospodářského plánu, neboť jde o zapojení širokého spektra uživatelů i nevládních organizací do procesu přípravy formou "zdola nahoru". Vodohospodářský plán u nás navíc obsáhne také program výstavby vodohospodářské infrastruktury vodovodů a kanalizací (jako výstup z připravovaného plánu vodovodů a kanalizací v krajích). Nedílnou součástí se v našich vodohospodářských plánech rovněž stane protipovodňová prevence, i když to legislativa ES nevyžadovala. Nicméně naše zkušenosti ukazují, že právě preventivní protipovodňová opatření velmi úzce souvisejí s ochranou vodních ekosystémů a v integrujících plánech oblastí povodí nesmějí chybět. Proces přípravy vodohospodářských plánů podle těchto nových podmínek se u nás již rozběhl, gestorem je Ministerstvo zemědělství a byly vytvořeny příslušné organizační struktury, v nichž nejpodstatnější je Komise pro plánování v oblasti vod. V ní jsou zastoupeny všechny subjekty, které odpovídají za přípravu plánů zpracovávaných na úrovni hydrologických povodí.

V ČR budou plány připraveny pro 8 hydrologických povodí - Horní Vltavu, Dolní Vltavu, Berounku, Ohři a Dolní Labe, Horní a Střední Labe, Odru, Moravu a Dyji. V první fázi probíhá zhodnocení situace v jednotlivých povodích spojená rovněž s ekonomickou analýzou. Výsledky budou připraveny do konce r. 2004 tak, aby se v rámci spolupráce v mezinárodních povodích (Labe, Odry a Dunaje) daly zpracovat komplexně. Velmi podstatnou součástí, v plánování dosud neobvyklou, jsou rovněž programy konkrétních opatření, jejichž plnění začne ihned po přijetí plánů, a tak mají zabezpečit naplnění očekávaného cíle: Zlepšení stavu vodních zdrojů při zachování jejich racionálního využívání, a tím naplnit nejenom požadavky směrnic ES, ale také světovou vizi zachování vodních zdrojů pro budoucí generace.

RNDr. Pavel Punčochář, CSc.,
vrchní ředitel sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství ČR