Babiččino údolí

S vyslovením jména "Ratibořice" se všem vybaví dějství románu Boženy Němcové Babička a Ratibořický zámek se známou siluetou střešního altánu obklopený anglickým parkem v malebném údolí řeky Úpy. A právě řeka dala základ dalším méně honosným stavbám, které jsou s románem i zámkem nedílně spjaty.

Nejznámější je samozřejmě Staré Bělidlo, ale věnujme pozornost objektům, kde se dodnes můžeme setkat s výtvory lidových technik. To jsou především mlýn a mandl, které leží na společném náhonu. Tento náhon poháněl i další objekty, dnes už neexistující, např. plátenickou valchu. Ta stávala zhruba v místech dnešní "babiččiny chaloupky".

Na portálu budovy mlýna je datace 1773, tuto pozdně barokní přestavbu provedl mlynář Antonín Rudr. Mlýn zde podle historických pramenů stával již v 16.století. Původní dispozice mlýna, jak ji známe z vyprávění Boženy Němcové, prošla několika stavebními úpravami. Po polovině 19.století byla vyzděna původně roubená předsunutá světnička do dvora, byly provedeny úpravy krovu pro umístění modernějšího mlecího zařízení. Později byla postavena velká chlebová pec a zřízena obchodní pekárna. V roce 1914 zde bylo ukončeno mletí a budova sloužila správě panských lesů. V roce 1922 si objekt pronajal provozovatel sousedního mandlu mandlíř Hroch a zavedl zde textilní výrobu. Tato výroba si vyžádala značné přestavby a přístavby. Byly zřejmě odstraněny původní stropy v mlýnici, probourána velká okna, odstraněna vodní kola a v roce 1932 zde byla instalována Francisova turbina. V roce 1938 byla postavena kotelna s 18 m vysokým ocelovým komínem.

Po roce 1950, kdy rozhodla Národní kulturní komise o záchraně a zpřístupnění Ratibořic veřejnosti, stál před projektanty velmi náročný úkol - oprostit budovu od pozdějších přístaveb a uvést ji do stavu, který by odpovídal době románu. V letech 1951 - 1953 proběhla rekonstrukce podle projektu architekta J. Rajchla. Bylo obnoveno vnitřní členění, v mlýnici byla osazena přenesená zdobená dubová hranice, do světnic byl nainstalován dobový nábytek, došlo k vybudování vantrok a osazení dvou vodních kol. Přestože sem byla postupně přenášena mlýnská technologie, nepodařilo se nainstalovat důležité prvky pohonu, jako jsou palečná kola a finální vybavení, jako jsou moučnice. V roce 1985 bylo rozhodnuto o zkompletování alespoň jednoho mlecího složení. Stále však návštěvníci mohli zhlédnout pouze část mlýnice - horní podlahu a obydlí mlynáře. Přízemí mlýnice bylo zpřístupněno teprve po úpravách, které proběhly v letech 1998 - 2000. Úpravy se týkaly také opravy vodních kol, zřízení nových vantrok, které zároveň slouží pro provoz vedlejší budovy mandlu.

O objektech v areálu Babiččina údolí se z pramenů můžeme dozvědět mnoho, o historii mandlu jen minimálně. Na mapě Josefínského katastru v roce 1785 se uvádí v sousedství mlýna i budova čp. 11, kterou dodnes mandl nese. Jeho dnešní podoba sahá k roku 1842, kdy odkoupil mlýn, pozemky a další budovy kníže Jiří Vilém Schaumburg - Lippe. Nelze zcela přesně určit, zda v přízemní části mandlu se dochovalo původní zdivo. Přestavba probíhala zřejmě ve dvou etapách, jak je možno vysledovat z rozdílného řešení klasicizujících fasád na patrové a přízemní části. Stejně jako v případě mlýna největších negativních stavebních zásahů doznal v době podnikatelské činnosti mandlíře Hrocha. Při úpravách ratibořického areálu po roce 1950 nebyl prioritní akcí.

Nenápadná budova čekala na svou rehabilitaci až do let 1994 - 1998, kdy byla provedena rekonstrukce vlastního mandlovacího zařízení včetně instalace vodního kola a převodního systému. Nebylo snadné vypočítat obvody palečných a cévových kol nutných k pohonu mandlu. Také stanovení rozměrů mandlovacího stolu vyžadovalo průzkum řady archivních materiálů, neboť obdobné mandlovací zařízení se na našem území nezachovalo. Hlavním garantem rekonstrukce technologického zařízení stejně jako v případě mlýna byl pan Luděk Štěpán - zakladatel jednoho z našich nejmalebnějších skanzenů prezentující lidové techniky na Veselém Kopci u Chrudimi.

Cílem rekonstrukce technologických zařízení mlýna i mandlu bylo seznámit návštěvníky s historickou lidovou technikou a nechat je prožít autentický proces - jak se mlelo a mandlovalo v časech našich praprababiček.

ing. arch. Eva Dvořáková

Použitá literatura:
Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, L. Štěpán, M. Křivanová SHP Mlýn v Ratibořicích
SHP Mandl v Ratibořicích
Průvodce naučnou stezkou Ratibořice
Autorka článku prováděla památkový dozor při opravách obou objektů.