Roubené stavby - dnešek z pohledu tradice

V posledním období můžeme sledovat oživení zájmu o novostavby rodinných i rekreačních domů stavěné roubenou technologií. Na řadě příkladů jsou tyto stavby doporučovány zejména z hlediska ekologického, ekonomického, kvality vnitřního prostředí a dalších. Častým argumentem je rovněž odvolání na bohatou tradici roubené výstavby na území Čech a Moravy. V této souvislosti nelze pominout úvahu o návaznosti současných roubených novostaveb na stavby historické.

Dlouhá staletí postupného vývoje dovedla poměrně jednoduchou roubenou konstrukci v závěru 18. století ke značné dokonalosti, ve které byla forma (s výjimkou dekorativních detailů) zcela podřízena konstrukci. Pokusme se o stručnou konstrukční a formální charakteristiku historických roubených domů.

Roubená konstrukce je konstrukce prostorová, která je u historických staveb identická s hmotovým a dispozičním řešením objektu. Vývoj směřoval od užití masivních nehraněných trámů k subtilnějším, pečlivě opracovaným trámům hraněným; u většiny trámů jsou hraněné pouze svislé lícové plochy, na horní a spodní straně je ponechaná oblina a detail spáry je obdobný jako u nehraněných trámů. S výjimkou některých mladších severočeských domů byly v roubených stěnách z kónických profilů většinou ponechány mezi trámy mezery, spárované mechem a hliněnou vymazávkou (s příměsí organických složek). Od konce středověkého období je pro srub obytných domů charakteristické přesné opracování vazby kolmých stěn v nároží nebo vazba kolmé stěny do stěny průběžné. Tento detail je vždy řešen v hraněném profilu s rybinovým nebo zámkovým přeplátováním, a to (s výjimkou spodního a jednoho nebo několika horních trámů) bez přesahu zhlaví.

Charakteristickým detailem stěn je úprava otvorů s trámkovým ostěním ze shodných nebo téměř shodných profilů jako trámy stěny. Ostění je v některých případech řešeno jako součást konstrukce stěny (horní a dolní trám je průběžný trám stěny); u obytných domů z mladšího období tvoří ostění samostatný rám, ve kterém může být horní i spodní část zvýrazněna římsovým profilem vystupujícím před stěnu. V obou variantách svislé sloupky s drážkou spolehlivě drží čela trámů přerušených otvorem. Obdobně je svislým sloupkem s drážkou řešen detail ukončení roubené stěny u zdiva (bez rohové vazby).

Stropní konstrukce se zpravidla odlišovala pečlivým opracováním stropních trámů na všech stranách, doprovázeným okosením, případně bohatší profilací spodních hran. Typickým detailem je profilované ukončení zhlaví stropního trámu v průčelí domu.

Konstrukce krovu je zpravidla nasazena přímo na stropní konstrukci, buď prostřednictvím okapových vaznic nebo začepováním krokví do stropních trámů; u větších domů jsou hambalkové krovy doplněny vaznicemi s podélným zavětrováním. U většiny roubených domů představuje nasazení krovu na roubenou konstrukci a poloha krajní vazby vzhledem ke štítové stěně charakteristický detail, který je považován i za výrazný znak regionálního typu. Štíty roubených domů jsou výhradně bedněné, i pokud je (poměrně výjimečně) v krovu vestavěna roubená komora.

Zdá se, že jednoduchá roubená konstrukce neposkytuje příliš možností pro individuální výraz objektů v podstatě "typové" historické zástavby. Stavbu ovšem od počátku ovlivňovala celá řada faktorů, z nichž nejdůležitější byla velikost objektu, charakter dřeva a tesařského zpracování; každý roubený dům je tak jedinečným dílem podřízeným zvyklostem dlouhodobého stavebního vývoje. Respektování základních konstrukčních zásad a cit pro detail, vyplývající rovněž z dokonalého zvládnutí řemesla, byly zárukou, že při individuálním řešení většinou vznikl po všech stránkách kvalitní objekt. Výhodou historických roubených domů byla zejména absence náročnějšího založení objektu a jednoduchost konstrukce, která zajišťovala funkčnost stavby po celou její životnost. Dřevo bylo zpravidla těženo v blízkosti staveniště a opracováno na stavbě.

Požadavky na vlastnosti a technologii stavby nových roubených domů jsou dnes samozřejmě odlišné, srovnatelné s ostatní výstavbou. Některé z těchto požadavků mají ovšem za následek změny roubené konstrukce, které novostavby výrazně odlišují od tradičních objektů. V současné produkci roubených staveb lze sledovat dva trendy Jeden můžeme zjednodušeně označit jako historizující, formálně navazující na roubenou výstavbu 1. poloviny 19. století ve zdejším prostředí. Druhý trend přejímá konstrukční detaily a formy z více či méně vzdáleného prostředí (případně formy v domácím prostředí značně archaické); tyto konstrukce působí i při užití tradičního materiálu poměrně cizorodě a v určitém prostředí až agresivně.

Domnívám se, že pouhé užití tradiční konstrukce, "ekologického" materiálu a dokonalé technické řešení není zárukou kvalitní stavby; roubené novostavby budou jako každá architektura vnímány v kontextu prostředí a jeho historického vývoje. Je otázkou, zda při požadavcích na technickou dokonalost a při odmítnutí historizujících a cizorodých forem je užití roubené konstrukce ještě řešitelné.

ing. arch. Petr Dostál
Ateliér Dostál