Jak zvýšit účinnost protiradonových opatření

V některých objektech k vůbec žádnému poklesu nedošlo a byly zaznamenány i případy, kdy se po ozdravení koncentrace radonu dokonce zvýšila. Způsob realizace protiradonové ochrany také vedl v řadě objektů ke zhoršení některých funkčních vlastností stavebních konstrukcí (zejména se jednalo o zvýšení vlhkostního stavu stěn a výskyt kondenzace na vnitřním povrchu stěn). Doslova na poslední chvíli byl stažen z realizace projekt, který by způsobil statické ohrožení stavby.

Rozumíme-li účinností v souladu s ČSN 73 0601 (2000) procentuální vyjádření poklesu koncentrace radonu k hodnotě před opatřením, potom na základě zjištění Státního ústavu radiační ochrany [1] se průměrná účinnost dodatečně vkládaných hladkých protiradonových izolací pohybuje okolo 37 %. Jinými slovy řečeno, koncentrace se po opatření sníží jen na 63 % původní hodnoty. Měřeno procentem domů, v nichž koncentrace poklesne po pokládce izolace pod směrnou hodnotu OAR 400 Bq/m³, je účinnost dokonce ještě nižší, a to pouhých 22 %.

Průměrná účinnost hladké izolace provedené v kombinaci s pasivním větracím systémem podloží nebo nopované izolace s pasivně odvětranou ventilační vrstvou se pohybuje mezi 45 a 48 %. Je-li základem větracího systému svislé odvětrání nad střechu objektu, potom se účinnost v obou případech zvýší až na 52 %.

Jedinou světlou výjimku z tohoto alarmujícího zjištění představuje nucené odvětrání podloží [2], jehož účinnost je v průměru dvakrát vyšší než ostatních typů opatření. Problém však spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních států, kde je prostřednictvím nuceného odvětrání podloží ozdravována valná většina domů, u nás se s tímto typem ochrany můžeme setkat jen zřídka. Stále aplikujeme opatření spočívající ve výměně podlah a v dodatečném položení nové protiradonové izolace, přestože jak naznačují zjištěné účinnosti, již při počátečních hodnotách koncentrace radonu nad 800 Bq/m³ máme jen velmi malou šanci, že po ozdravení poklesne koncentrace radonu v interiéru pod směrnou hodnotu 400 Bq/m³.

Příčin tohoto neutěšeného stavu bude jistě celá řada. Domnívám se však, že těmi nejdůležitějšími jsou:

• setrvačnost v myšlení řady projektantů a dodavatelů,
• přeceňování bariérových schopností izolací,
• podceňování disciplíny "ochrana staveb proti radonu",
• nedodržování technologických postupů,
• nekomplexní přístup.

Ne náhodou je velká setrvačnost v myšlení řady projektantů a dodavatelů uvedena na prvním místě. Mnozí z nich totiž vycházejí z přesvědčení, že to, co se jednou naučili je prakticky neměnné. A tak 15 let stará skladba Bitagit + Foalbit je pro ně dodnes nejlepším zaříkadlem proti radonu. A kdyby ho tam náhodou bylo v podloží hodně, tak to ještě doplní o drenážní hadice procházející pod podlahou z jedné strany domu na druhou. Můžete jim vysvětlovat jak chcete, že tato opatření pochází z doby, kdy jsme ještě mnoho zkušeností neměli, a že v současné době je prokázána jejich nízká účinnost, neuvěří vám. Tato skupina projektantů totiž nejenže nevyhledává sama aktivně nové informace, ba co víc, když už se k nim nějaké dostanou, snaží se je ihned zpochybnit. Nejhorší na tom je, že se nedokáží poučit ani z vlastních chyb. Znám několik projektantů, kteří stále dokola navrhují ten samý typ ochrany, přestože jim ani jednou nevyšel. Mějme proto na paměti, že ochrana proti radonu není mrtvá disciplina, ale v poslední době poměrně dynamicky se rozvíjející, a to v celé Evropě. Prakticky každý rok se objevují nové poznatky, přichází se s novými doporučeními a staré se zavrhují. Důkazem jsou časté změny legislativy i normy ČSN 73 0601. Po 5 letech od jejího prvního vydání byla v roce 2000 revidována a již na příští rok se připravuje její druhá, opět rozsáhlejší změna.

Přeceňování bariérových schopností izolací je dalším nešvarem, s kterým se můžeme setkat u řady subjektů, které mají co do činění s projekcí či realizací protiradonové ochrany. Přitom si stačí uvědomit, jak je technologicky obtížné a finančně nákladné zajistit vodotěsnost izolace ve spodní stavbě. Jistě pak dojdeme k závěru, že v reálných podmínkách je vytvoření plynotěsné bariéry naprosto nemožné. Prapříčinou této slepé víry v izolace je chybná a v řadě případů zcela nedostatečná výuka hydroizolační techniky na mnoha středních i vysokých školách.

Skupina tzv. praktiků zase vyniká názorem, že na ochraně proti radonu vlastně nic není, že to umí každý, tak proč z toho dělat vědu. Souhlasím s nimi v tom, že navrhnout ochranu proti radonu není doopravdy žádná věda, ale chce to nejprve se s danou problematikou alespoň trochu seznámit. Nemuseli bychom potom řešit takové absurdní případy, jako když bylo navrženo a skutečně i provedeno odvětrání nopované fólie v podlaze sklepa do okolní zeminy. Dotyčný projektant vůbec nepochopil princip vzduchových mezer a bohužel ani rozdíl mezi větráním venkovním a půdním vzduchem.

Kvalitní projekty bývají zase mnohdy znehodnoceny vlastní realizací. Někteří dodavatelé s cílem ušetřit práci i finanční náklady zaměňují materiály, nedodržují předepsané průměry odvětrávacího potrubí, výkonné ventilátory nahrazují nefunkčními atrapami, nedodržují technologické postupy při kladení izolací, atd. U fóliových izolací nebývají například dodržovány typy spojů, na které byly izolace testovány. A tak se můžeme setkat s tím, že hladké fólie jsou spojovány místo horkovzdušným svařováním samolepícími pásky, které zdaleka nejsou schopny zajistit požadovanou těsnost. Za vrchol arogance potom považuji případ, kdy jedna renomovaná prováděcí firma izolovala suterén nopovanou fólií s nopy, v rozporu s projektem, obrácenými do terénu. Spoje byly navíc zcela nepřípustně řešeny natavením okrajového hladkého lemu vrchní fólie na vrcholky nopů spodní fólie (obr. 2). Na argument investora, že spoje nejsou těsné, protože mezi fóliemi je vzduchová mezera o tloušťce rovnající se výšce nopů, odpověděl dodavatel, že tak se to dělá. Přizvaný dovozce použité nopované fólie do ČR stanovisko dodavatele podpořil. A světe div se, nakonec i projektant jim to dodatečně odsouhlasil, přestože ho připravili o vzduchovou mezeru mezi suterénní stěnou a fólií a vlastní fólie vůbec nebyla těsná. Z toho plyne jeden velmi podstatný závěr, že málo informovaný projektant si není jist svým návrhem a snadno podléhá tlaku dodavatelů.

Častou chybou bývá také to, že ochrana proti radonu je chápána izolovaně. Přitom velmi úzce souvisí se zakládáním, stavební fyzikou, hydroizolační technikou, vytápěním a větráním budov. Některá opatření, k jejichž návrhu nebyl použit komplexní přístup, mohou zhoršit stávající technický stav domu nebo jeho užitné vlastnosti. Tak například umístíme-li novou izolaci ve stávající stavbě jen do podlahy, může dojít ke zhoršení vlhkostního stavu stěn. Nucené odvětrání podloží zase může vyvolat ochlazování podlah, promrzání obvodových základů a vysušování podloží. Větrání vzduchových mezer na vnitřním povrchu konstrukcí vnějším vzduchem povede k povrchové kondenzaci a nucené větrání pobytového prostoru ke zvýšení spotřeby energie na vytápění. Podlahové vytápění umocní vstup radonu do interiéru, atd. Protiradonová opatření musí být tedy posouzena komplexně, zejména po stránce statické a tepelně technické.

Z výše uvedeného rozboru příčin můžeme odvodit tři základní prostředky vedoucí ke zvýšení účinnosti protiradonových opatření:

• větší informovanost projektantů i dodavatelů,
• důraznější kontrola přímo na stavbě,
• zpřísnění podmínek pro poskytování státního příspěvku.

Než se projektant pustí do návrhu ochrany proti radonu, měl by si prostudovat příslušné normy, zejména pak ČSN 73 0601 a ČSN 73 0602. Podrobnější informace včetně řešených vzorových příkladů jsou k dispozici v řadě odborných publikací. Pod patronací Státního úřadu pro jadernou bezpečnost vyšly během posledních dvou let dvě podrobné příručky (Opatření proti radonu ve stávajících budovách a Návrh a pokládka izolací v nových stavbách), do konce roku 2002 by měla být k dispozici publikace Návrh a pokládka izolací ve stávajících stavbách a na rok 2003 je naplánováno vydání příručky o větracích systémech podloží. Publikace jsou k dispozici i ve formátu pdf na stránkách www.sujb.cz. Dále doporučuji zúčastnit se školení, která jsou organizována ve spolupráci s ČKAIT a kde jsou účastníci informováni o nejnovějších poznatcích v daném oboru.

Dostatek aktuálních informací je předpokladem nejen dobrého návrhu, ale i důsledné kontroly prováděných prací. Informovaný projektant a stavební dozor se s daleko menší pravděpodobností nechají převést dodavatelem a dobře si pohlídají, zda je v průběhu realizace dodržována projektová dokumentace. Tuto fázi doporučuji nepodceňovat, neboť při Státním ústavu radiační ochrany byla vytvořena skupina, která dodatečně kontroluje objekty, na něž byl čerpán státní příspěvek a opatření má nedostatečnou funkčnost. Zjistí-li se vážná pochybení, např. že byly fakturovány práce, které ve skutečnosti nebyly provedeny, končí to zpravidla pro původce těchto pochybení velmi nepříjemně.

Přísnější legislativní pravidla mají od příštího roku zabránit neúčelnému čerpání státních prostředků. Podle nové vyhlášky Ministerstva financí bude státní příspěvek na realizaci protiradonových opatření ve stávajících stavbách poskytován až zpětně, poté, co se měřením prokáže, že instalovaná ochrana je účinná, nebo-li směrná hodnota koncentrace radonu v ozdraveném objektu poklesla pod 400 Bq/m3. Příspěvek bude sice vyplácen již na základě krátkodobého, zpravidla týdenního měření, ale prokáže-li se následným dlouhodobým (ročním) měřením, že je opatření neúčinné, bude muset dodavatel opatření buď upravit nebo mu nezbude než vrátit příspěvek. Nespoléhejte tedy na krátkodobá měření, neboť všechny objekty budou následně Státním úřadem pro jadernou bezpečnost přeměřeny dlouhodobě.

Literatura

[1] Fojtíková I.: Dílčí zpráva o řešení úkolu "Vyhodnocování efektivnosti protiradonových opatření", Státní ústav radiační ochrany, Praha, 2001
[2] Jiránek M.: Větrací systémy podloží - efektivní ochrana proti radonu. In: Materiály pro stavbu 5/2001

Ing. Martin Jiránek, CSc.
ČVUT Fakulta stavební, Praha