Oprava stropů na hradě Karlštejně z pohledu památkové péče

• Statické opravy stropů je nutno vnímat jako součást kontinuální péče o památku. Jejich postup podřídit provozním potřebám hradu tak, aby návštěvnický provoz nebyl v zásadě narušen. Návštěvníky, pokud to organizace stavby umožní, s průběhem prací seznamovat.
• Pro realizaci stavebních prací vytvořit optimální podmínky, tak aby mohly být prováděny na vysoké řemeslné úrovni a bez stresů daných nerealizovatelnými termíny.
• Stanovit ochranné podmínky, které vyloučí jakékoliv poškození původních konstrukcí a jejich povrchů, především pak výtvarnou výzdobu nejcennějších interiérů (kaple sv. Kříže).
• Zabránit pohledovému uplatnění nových konstrukčních prvků, a to ve všech prostorách hradu (i v krovech). Tyto prvky budou materiálově i technologicky adekvátní konstrukcím původním.
• V průběhu prací zvážit dílčí opravy, které by formou pozitivních kroků přispěly k rehabilitaci některých interiérů hradu a řešení jejich klimatických problémů (odstranění heraklitového podhledu v půdním prostoru paláce, sejmutí hlinkových nátěrů z fragmentálně dochovaných nástěnných maleb z roku 1897, úprava klimatických podmínek kaple sv. Kříže podle později stanovené koncepce a podobně).
• V plném rozsahu zachovat i konstrukce a jejich povrchové úpravy z období restaurace hradu na sklonku 19. století, a to včetně skrytých prvků (zásypy ze stavební drti, záklopová prkna a podobně).
• Zajistit průběžné provádění nálezové dokumentace a průzkumných prací.

Velká věž, řez spodními patry, J. Mocker 1867, Na kresbě je patrný mezistrop pod kaplí (archiv hradu)

Uvědomovali jsme si, že oprava stropních konstrukcí, nutná v takovém objemu, znamená dramatický zásah do stavební podstaty památky. Plánované stavební práce, svou povahou vysoce invazní, mohly mít velmi negativní dopad nejen na provoz hradu, ale také na výslednou podobu některých interiérů hradu.

Stanovená památková koncepce oprav stropů se stala podkladem a oporou pro později nekompromisně uplatňované zájmy památkové péče. Koncepce byla formulována především v odborných vyjádřeních Státního ústavu památkové péče, průběžně vydávaných k jednotlivým stupňům projektu.

Památkové zásady vycházely ze zkušeností a poučení z dosavadních oprav hradu v 90. letech 20. století. Východiskem pro tvorbu památkové koncepce byly především zkušenosti z opravy přízemí Mariánské věže, realizované v letech 1996 -1997 v zásadě konzervačním a restaurátorským postupem. Kladem celé přípravy a realizace statických oprav byla kvalitní týmová práce, která vyžadovala od všech zúčastněných vysoce profesionální a zodpovědný přístup.

Odborná diskuse mezi památkovým architektem a projektanty byla vždy zahájena již ve fázi volby koncepce oprav stropů jednotlivých částí hradu a probíhala až do detailů projektů pro realizaci. To vedlo v některých případech i k autorské spolupráci památkového architekta s projektanty.

Hledání optimálního postupu oprav s ohledem na konstrukční náročnost a na přísné památkové požadavky nebylo snadné. Některé pracovní střety se z počátku zdály neřešitelné. Z památkového hlediska byla nepřijatelná plošná výměna dlažeb, požadovaná zástupcem investora a později výměna zásypů ze stavební drti za lehký výplňový materiál. Vážná diskuse vznikla o volbě materiálu nově vložených konstrukčních prvků do dřevěných konstrukcí. Proti sobě byly postaveny varianty s novými kovovými a dřevěnými nosnými prvky. Projektant z rozpracovaných variant, které byly oponovány vyzvaným okruhem specialistů, z počátku preferoval varianty s použitím kovových prvků.

Na definitivní a z památkového hlediska jednoznačně správné rozhodnutí pro použití dřeva měla bezesporu vliv nejen píle, erudice a kreativní myšlení statika projektu, ale také výrazně přispěla spolupráce s tesařskou firmou P. Růžičky. Nejen že byla zvolena tzv. dřevěná varianta, ale ta byla dopracovaná do četných, zcela objevných detailů, které posunuly vývoj celého oboru.

Doposud opravené stropní konstrukce, realizované v souladu se současnými památkovými požadavky, jsou dokončeny nejen na vysoce kvalitní řemeslné úrovní, ale mají také kvalitu tvůrčí. Nové konstrukční prvky, pohledově zcela skryté, nejsou pouhým funkčním implantátem vloženým do konstrukce, ale jsou její integrální součástí, která význam tohoto památkového díla z dlouhodobého pohledu výrazně zhodnocuje.

Výzkum hradu v letech 1997-2002

Jedním z podkladů pro stanovení koncepce opravy havárie stropních konstrukcí bylo podrobné vyhodnocení dosavadního vývoje názorů na způsob opravy hradu, a to od doby restaurace hradu na sklonku 19. století.

Přitom jsme si znovu uvědomili zarážející skutečnost, že hrad Karlštejn nemá doposud v celém rozsahu zpracován standardní stavebně historický průzkum. Pouze v 70. letech 20. století M. Vilímková (SÚRPMO Praha) připravila nepublikovaný rukopis stavebních dějin hradu, ve kterém kriticky vyhodnotila dostupné písemné prameny.

Byly proto vytipovány skryté předpokládané dřevěné konstrukce, které bylo žádoucí ze statického hlediska rovněž posoudit a o kterých nebyly doposud téměř žádné informace. Výzkum se zaměřil především na předpokládané nosné podlahové konstrukce nad klenbami ve 2. a 3. podlaží Velké věže a na hrázděné příčné zdi audienční síně v Císařském paláci .

Pro výzkum předpokládaných prostorů mezi podlahami a klenbou prvního až třetího patra Velké věže byly podkladem především dosavadní průzkumy z let 1988 a 1989, umožněné tehdy existencí stavebního lešení kolem věže.

Velká věž, 2. patro, zavádění endoskopické kamery do dutého svorníku (foto SPELEO J. Řehák)

Průzkum v roce 1988 byl však zaměřen na ověření existence prostoru nikoliv pod podlahami, ale v mohutné severní obvodové stěně věže v úrovni kaple sv. Kříže. Úvahy o jakémsi prostoru v severní, přes sedm metrů široké stěně byly podmíněny několika písemnými svědectvími. Předpokládaný prostor byl zkoumán řízenou mikroseismickou metodou, prováděnou L. Hrdličkou. Byla zjištěna blíže neidentifikovaná inhomogenita ve východní části severní stěny. Inhomogenita byla následně zkoumána bez výraznějších výsledků vrty z lešení.

V průběhu fasádních prací v roce 1988 až 1989 byla po plošném odsekání omítek z konce 19. století prováděná podrobná grafická dokumentace povrchu zdiva věže se stavebně historickým vyhodnocením oprav (Z. Chudárek, SÚPPOP Praha). Pro pozdější stavební průzkum mezistropů věže měly z této dokumentace význam především větrací otvory pod okny 3. podlaží (kaple sv. Kříže) a 4. podlaží, které avizovaly vzduchové mezery mezi podlahou a konstrukcí kleneb.

Přípravné práce, nutné pro dokumentaci a vyhodnocení uvedených skrytých konstrukcí, byly v roce 1997 rozděleny do tří fází:

V první fázi byly shromážděny a vyhodnoceny dostupné plánové a ikonografické podklady s výpovědní hodnotou pro daný problém ( Z. Chudárek, SÚPP Praha). Především byly vyhodnoceny plány a skicy J. Mockera z 80. a 90. let 19. století a skicy zaměření hradu z roku 1867.

V druhé fázi byly předpokládané prostory pod podlahami věže zkoumány nedestruktivními metodami, z nichž nejúčinnější byl endoskopický průzkum. Kromě větracích otvorů pod okny 3. a 4. podlaží byl vytipován dutý svorník jižního pole klenby 2. podlaží jako další, a jak se později ukázalo nejefektivnější místo průniku kamery (J. Řehák, SPELEO, stavebně historické vyhodnocení, fotoendoskopie Z. Chudárek, SÚPP Praha, stavebně technické vyhodnocení V. Mlázovský, 1998)
Dále byl proveden poměrně úspěšný průzkum podlahy kaple sv. Kříže zemním radarem (O. Levý, Inset Praha, 1998) a geodeticky zaměřeny její deformace (J. Zastoupil, I. Král, Geos Praha).

Velká věž, rekognoskace prostoru pod podlahou 3. patra (nad kaplí sv. Kříže) (foto SPELEO J. Řehák)

Třetí fáze prováděná destruktivním sondážním průzkumem byla zahájena na základě prováděcího projektu, který obsahoval i přísné ochranné podmínky (J. Adámek, V. Mlázovský). Sondy do podlahových konstrukcí v kapli byly založeny ve speciálně připravených pracovních komorách z polystyrenových desek v obou klenebních polích vzhledem k existenci příčné masivní zdi pod úrovní podlahy. Ve 3. podlaží byla s ohledem na jednotný meziprostor provedena pouze jedna sonda. Mimořádným a nečekaným nálezem u obou sond v kapli sv. Kříže byla renesanční čtvercová keramická dlažba se stopami glazury (zelená a hnědočervená), skrytá pod reliéfní dlažbou z doby restaurace hradu a přeložená na záklop rovněž z Mockerovy doby.

Velká věž, kaple sv. Kříže, pracovní komora postavená před provedením sondážního otvoru do podlahy, před komorou uložen nález renesanční dlažby z místa sondy (foto H. Heckelová)

V případě audienční síně paláce byly průzkumem zkoumány především zavěšené příčné hrázděné stěny, u nichž nebyl znám přesný tvar jejích konstrukcí.

Jako nejefektivnější se ukázala metoda bočního nasvětlení (Z. Chudárek), při které se ve struktuře povrchu stěn jasně projevila konstrukce hrázdění. Při následném destruktivním průzkumu, prováděném restaurátorským postupem (V. Adamec, M. Pokorný) byl ověřován stav tesařských spojů.
V průběhu snímání podlahové vrstvy nad audienční síni byla objevena záklopová prkna druhotně použitá patrně z deštění gotických interiérů hradu, dendrochronologicky datovaná do doby po polovině 15. století (Ing. Kyncl, Brno).

Dendrochronologický výzkum byl zaměřen i na další původní dřevěné konstrukce hradu, kde bylo v některých případech docíleno pozoruhodných zjištění. Například krákorce dýmníku krbu třetího patra Velké věže byly zde usazeny (podle podkrovních letokruhů) po roce 1358-59 (tedy 10 let po archivně doloženém datu položení základního kamene hradu). Obdobně významné je datování trámového stropu v přízemí Mariánské věže do roku 1354.

V nedávné době objevené středověké fošny, použité druhotně v záklopu stropu nad kaplí sv. Kříže jenom potvrzují, že o původní podobě hradu a jeho dochovaných hodnotách zatím víme poměrně málo.

Některé indicie, zjištěné především v průběhu výzkumu mezistropů věže, vedly k hypotéze o změně stavebního programu, ke kterému patrně došlo již při stavbě věže kolem roku 1360. S touto změnou, kdy patrně původně obytný prostor byl upravován na kapli, souvisela řada stavebních změn, které ve svém souhrnu tvoří významnou a doposud zcela neznámou stavební fázi výstavby hradu.

Dosavadní výzkum a nová zjištění z let 1997 až 2002 tak ruší obecně rozšířený názor, že hrad je zcela poznaná památka, která navíc po restauraci na přelomu 19. a 20. století ztratila svou autenticitu.

ing. arch. Zdeněk Chudárek
od roku 1986 památkový architekt na hradě Karlštejně