Třeboňská rybniční soustava

Základ soustavy tvoří rybníky propojené stokami, vybudované podél řeky Lužnice severojižním směrem mezi městy Třeboň a Veselí nad Lužnicí. Přestože nejstarší rybníky vznikaly na Třeboňsku v důsledku příhodných geografických podmínek už ve 14. a 15. století (rybníky Dvořiště, Bošilecký, Záblatský, Ponědražský), ráz a charakter třeboňské krajině vtiskly systematické úpravy rybníkářů Štěpánka Netolického (1460-1539) a Jakuba Krčína z Jelčan (1535-1604).

Jedinečné dílo rybníkářů v zachovalé krajině jižních Čech včetně pozdějších navazujících úprav podle současného hodnocení oboru památkové péče plně zasluhuje tu nejvyšší ochranu a uznání. To je důvodem prohlášení jádra třeboňské rybniční soustavy za národní kulturní památku vyhláškou Ministerstva kultury v roce 2002. Tato nejvyšší forma památkové ochrany v současné době tedy zahrnuje objekty již dříve prohlášené za kulturní památky - Zlatou stoku, která je páteří velké části třeboňské rybniční soustavy, Novou řeku - umělý kanál zřízený k ochraně Rožmberka před účinky povodní, Starou řeku (část koryta Lužnice před Rožmberkem), a dva z nejznámějších a největších rybníků - Rožmberk a Svět.

Systematické vodohospodářské úpravy zahájil na Třeboňsku počátkem 16. století rybníkář Štěpánek Netolický budováním Zlaté stoky (vybudována 1508 - 1518), která se stala základní součástí důmyslné rybniční soustavy plnící řadu funkcí. Především jako tepna pánve zásobovala v dostatečném množství rybniční soustavu “živou vodou” z řeky Lužnice, poháněla mlýny a jiná technická zařízení, zásobovala města vodou, sloužila k plavení palivového dřeva, k závlahám i odvodnění a k rybolovu. Svůj název Zlatá stoka dostala až počátkem 17. století pro svoji mnohostrannou funkci a hospodářskou prosperitu, kterou přinášela celému, původně chudému a nehostinnému kraji.

Celková délka Zlaté stoky od samoty Pilař u Majdaleny až po vtok do řeky Lužnice u Veselí nad Lužnicí se v literatuře rozchází od 42 do 49 km. Miroslav Hule ve své knize Rybníkářství na Třeboňsku (2000) uvádí tyto technické údaje: Zlatá stoka s průtokem přibližně 1 - 2 m³.s^-1, má délku 45,2 km, šířka se pohybuje od 5 do 8 m. Celkový absolutní spád - tj. rozdíl výšek mezi úrovní jezu Pilař a výtokem do Lužnice u Veselí nad Lužnicí, je 32,5 m. Po odečtu ztráty všech výšek na třech mlýnech zůstane na celé trase pouze spád 12,9 m. Průměrný sklon Zlaté stoky je tedy jen 0,285 ‰ - na 1 km délky pouhých 28,5 cm.

Zlatá stoka u Třeboně

Tok Zlaté stoky vykazuje tři poněkud odlišné úseky. Horní - nejdelší, od místa vzniku na řece Lužnici u Pilaře po Třeboň, prochází bažinatou lesnatou rovinou, kterou zčásti odvodňuje. Střední úsek od Třeboně po Lomnici nad Lužnicí je křivolaký, mistrovsky vedený mezi největšími rybníky, které napájí a odvodňuje. Dolní úsek - od Lomnice až k vyústění zpět do Lužnice pod Veselím nad Lužnicí - je přímější, má větší spád, prochází mezi rybníky Záblatský, Ponědražský, Horusický.

Z historického a památkového hlediska je nejzajímavější horní část Zlaté stoky. Jak vypovídají archivní záznamy, byla už ve 14. století vedena voda z Lužnice umělým příkopem na Třeboň. Poháněla dva mlýny, zásobovala rybník na místě dnešního Opatovického a několik menších rybníků. Práce s udržováním příkopu byly obtížné a nákladné, přívod zdravé říční vody byl koncem 15. století nedostatečný. Štěpánek Netolický nechal zřídit na Lužnici nový jez, zřízený z tesaných klád pevně vsazených do břehů, zvýšil spád stoky a rozšířil ji.

Střední a dolní tok Zlaté stoky v délce téměř 30 km (od Třeboně k Veselí nad Lužnicí) byl zcela nově projektován a vybudován Štěpánkem Netolickým. Koryto stoky bylo za Třeboní zdviženo, aby se docílilo dostatečného spádu pro rozvod vody do rybníků. Trasa byla napřímena k rybníku Káňovu, jehož hráz se stavěla zároveň se Zlatou stokou. Aby byla stoka udržena v náležité výšce, byla hrázemi vyzdvižena nad terén. V úsecích nad terénem se provádělo důkladné těsnění vrstvou jílu až do mocnosti 1 lokte (cca 60 cm). Střední část Zlaté stoky byla pro udržení potřebné výšky vedena v četných zákrutech.

Zlatá stoka pod hrází Opatovického rybníka

Trasa Zlaté stoky doznala změn za působení rožmberského regenta Jakuba Krčína z Jelčan, který navázal na Štěpánka Netolického velkolepými stavbami (rybníky Svět, Rožmberk, Nová řeka). V souvislosti s výstavbou rybníka Svět (1571) převedl Krčín Zlatou stoku na východní okraj města Třeboně a zřízením kamenného jezu zvýšil počátek Zlaté stoky.

Spádu vody na Zlaté stoce bylo využíváno jako hnací síly pro různá zařízení. Byly to zvláště mlýny, kterých bylo původně provozováno devatenáct. Dodnes se dochovalo pět mlýnů, vesměs adaptovaných pro účely bydlení a rekreace.

Jako nejlevnější dopravní prostředek bylo plavení palivového dříví používáno už před rokem 1367, k prodloužení plavby až k městu došlo až po zřízení Zlaté stoky. Palivové dříví ve formě polen bylo těženo v zimě v polesích Zámecké a sv. Barbora, na jaře stahováno ke Zlaté stoce a plaveno do Třeboně.

Odvodňovací stoky pro vodohospodářskou úpravu Mokrých luk byly vybudovány ve 2. polovině 17. století z nařízení Jana Adolfa Schwarzenberga z roku 1665. Suchá léta si však vyžádala v 19. století i zavedení zavlažování, zejména výše položených částí luk v blízkosti Třeboně.

Zlatá stoka pod hrází opatovického rybníka

Počátkem roku 1584 předložil Jakub Krčín z Jelčan, v té době již dlouholetý regent rožmberských statků, panu Vilému z Rožmberka návrh na zřízení velikého rybníka mezi Třeboní a obcí Lužnice, jemuž v celém českém království nebude rovno. Založení a stavba rybníka Rožmberk v letech 1584-90 důstojně umocňovaly pozici rodu, nejstaršího a nejmocnějšího té doby v jižních Čechách; prostorová a vizuální vazba Rožmberka na historické jádro Třeboně vytváří velkolepý krajinářsko urbanistický komplex.

Krčín získal souhlas vrchnosti a brzy se dal do práce. Několikakilometrovým přehrazením toku řeky Lužnice v příhodné a neúrodné krajině vzniklo přehradní jezero - vodní dílo, jež můžeme i dnes z hlediska vodohospodářského nazvat jako nadčasové. Velký rybníkář přehradil ploché údolí s povodím 1 400 km2 a s průtokem stoleté povodně na Lužnici 214 m3/s. Aby chránil zemní hráz této údolní přehrady a snad i zlepšil její rybochovné možnosti snížením průplachů, začal souběžně budovat odlehčovací kanál - Novou řeku.

K největší rybniční stavbě na Třeboňsku měl Krčín k dispozici návrh svého předchůdce Štěpánka Netolického. Ten již roku 1516, kdy byla čtyři roky před dokončením Zlatá stoka a kdy navrhoval mnohá rybochovná zlepšení a rybníky pro své pány, zahrnul do svých plánů i výstavbu většího rybníka pod Třeboní. Ovšem vlastní stavbě muselo předcházet rozsáhlé majetkové vyrovnání. Nejdráže přišlo odkoupení celého tehdejšího strážského lobkovického panství, jež přešlo do rukou Rožmberků až r. 1577. Byly tím získány mimo jiné i vesnice Mláka, Novosedly, Kolence a Klec, kde později Krčín postavil Novou řeku i další rybníky. Před vyměřenou budoucí hrází bylo nutno vykoupit či nahradit pozemky od usedlíků z blízkých obcí a také počítat se zatopením existujících menších rybníků a se zrušením dvou mlýnů na Lužnici. Zatopeno mělo být i 80 ha dubových, smrkových a březových lesů, které se zřejmě později kácely také pro účely stavby hráze.

Krčín se dal s chutí do vyměřování hráze a výtopy rybníka, takže si jeho záměr mohl již v dubnu 1584 prohlédnout sám Vilém z Rožmberka. Poté Krčín doměřil Novou řeku a začal zakládat rybník Rožmberk. Zakládání a sypání jeho hráze probíhalo celkem plynule. Za krátkou dobu šesti let vzniklo objemné zemní těleso v délce 2 400 m s obsahem 750 000 m3. V březnu 1586 zalila velká voda celou stavbu a odplavila část hotového díla. To se mohlo stát i při samotném dokončení stavby roku 1590, kdy na ochránění hráze pomáhalo až 1 500 lidí. Důležitým a náročným opatřením bylo opevnění hráze, které se zde budovalo pouze dřevěné.

Rok před napouštěním rybníka byl zřízen bezpečnostní přeliv se stavidly. Na spodku byl splav opatřen dřevěným a kamenným tarasem, který se několikrát protrhl a musel být přestavován; jeho dnešní podoba je teprve z roku 1854. Přeliv má délku přelivné hrany 56 m a délku ocelových mříží 156 m. Při prvním napouštění v roce 1590 se hráz v jednom místě hnula a praskla, ale Krčín povolal z okolí 1 600 lidí, kteří za dva týdny hráz zacelili a zesílili.

Hráz rybníka Rožmberk je 2 355 m dlouhá, vysoká u hlavní výpusti 14 m, hloubka vody u hráze je 6,2 m. Šířka koruny hráze je 5-12 m. Některé zde rostoucí duby pochází již z  Krčínových výsadeb (věk přes 400 let). Pod hrází u hlavní výpusti je areál sádek s renesančním objektem bašty. Za baštou jsou pozůstatky stavby bobrovny z 19. století. Pod hlavní výpustí byla v roce 1922 uvedena do provozu malá vodní elektrárna.

Nová řeka byla založena současně s rybníkem Rožmberkem v letech 1585 až 1587 rožmberským regentem Jakubem Krčínem z Jelčan. Nová řeka v celkové délce necelých 14 km je umělým vodním tokem, skutečnou řekou, sloužící k odvedení velké vody z řeky Lužnice mimo rybník Rožmberk do řeky Nežárky. Odbočuje z řeky Lužnice pod Majdalenou, napájí a odvádí vody z přilehlých rybníků, a místy hlubokým zářezem, jinde jen v rovině se vine severním směrem k zaústění do řeky Nežárky v blízkosti černínského loveckého zámku Jemčina.

Rybník Svět se nachází na jižním okraji města Třeboně. Historie rybníka je vázána na město Třeboň - vznikl založením hráze roku 1571 stavitelem Jakubem Krčínem z Jelčan, v sousedství hradeb před branami města a stal se tak významnou součástí městského opevnění. Na místě stavby se předtím nacházelo celé Svinenské předměstí Třeboně, které bylo zlikvidováno (26 domů, kaple sv. Alžběty, špitál a další místní stavby). Rybník byl pro potíže v průběhu stavby nejprve nazýván “Nevděk”. Dokončen byl zřejmě již roku 1573, první výlov byl však uskutečněn až v roce 1581.

Přes nesnáze plánoval Krčín vodní dílo velkoryse. Zakládání hráze bylo obtížné, neboť bezedné bahno pod základem polykalo naváženou zeminu a kámen fůru za fůrou. Během stavby Krčín prosadil i zvýšení hráze o jeden loket - tím mohla zátopa rybníka pojmout i sousední rybníky Cirkvičný a Starý Opatský; spojením rybníků tak vznikl v té době na panství největší rybník Nevděk. Dokončen byl v r. 1574 a návratnost investic i práce byla brzo dosažena bohatými výlovy. Později však úrodnost nově zatopené půdy klesla, takže rybník byl spuštěn na nižší vodu a znovu přepažen hrází na dnešní rybníky Svět a Opatovický.

Rybník odolal všem přívalovým vodám až do konce 19. století. Tehdy, nedbalostí v udržování hráze a lehkomyslným prokopáním úvozu před Novohradskou bránou pro dovážení ledu z rybníka do pivovaru, se velká povodeň, která předtím strhla i hráz Spolského rybníka přelila přes hráz Světa, na jednom místě hráz strhla a zatopila celé předměstí.

• Rybník Rožmberk (plocha povodí: 1 150 km2)
• Plocha: 489,1 ha / 2 200 ha
• Objem vody: 5 860 000 m3 / 75 000 000 m3
• Rybník Svět
• Plocha: 201,3 ha / 260 ha
• Objem vody: 3 345 000 m³ / 11 000 000 m³
• Rybník Opatovický
• Plocha: 160,6 ha / 195 ha
• Objem vody: 1 926 000 m³ / 5 800 000 m³
• Odhad 33. a 34. týdnu v celém povodí Rožmberku:
• Nejsou k dispozici přesná data, ale v povodí mohlo být v 33. týdnu roku 2002 zadrženo 250 - 300 mil. m³ povrchové vody.
• V 34. týdnu zbývalo v povodí odhadem 180 - 220 mil. m³ povrchové vody.