Stavební opravy hradu Karlštejna

V tomto díle našeho seriálu o hradu Karlštejně se budeme věnovat stavební akci největší jak svým rozsahem, tak technickými nároky na provádění - opravě pláště Velké věže.

Oprava střechy

Když se v polovině 80. let 20. století rozhodovalo o zahájení opravy již značně poškozené břidlicové krytiny na střechách hradu, jedním z hlavních problémů byl především u Velké věže přístup a doprava materiálu na místo stavby, obvyklými prostředky prakticky nedostupné. Zatímco při předcházejících stavebních etapách menšího rozsahu v nižších úrovních hradu byl materiál dopravován vozidlem do hlavního nádvoří a dále s pomocí malé mechanizace, pro Velkou věž bylo třeba navrhnout zcela jiný způsob. Po posouzení různých možností byla nakonec navržena nákladní lanovka, spojující nové zařízení staveniště na protilehlé Kněží hoře přímo se střechou Velké věže. Pro dopravu osob a materiálu i pro následnou opravu fasád věže bylo zařízení doplněno o nákladní výtah, spojující při severním průčelí střechu a patu věže. Tento způsob umožnil horizontálním způsobem dopravovat všechen materiál oběma směry za plného návštěvnického provozu hradu. Přístupová cesta do hradu byla v místě křížení s lanovkou před vstupní branou chráněna koridorem ze silného prkenného bednění a pod lanovkou byla podvěšena síť pro zachycení případných padajících předmětů.

Dalším zásadním problémem byl výběr břidlice, vhodné pro výměnu poškozené střešní krytiny. Zdroj původní břidlice, použité Mockerem, byl již dlouhou dobu uzavřen a u jiných vhodných domácích typů jsme naráželi na nedostatečnou kvalitu zkoušených vzorků. Nakonec byla přijata nabídka německé firmy Ratschek, jejíž břidlice ve zkouškách kvality obstála. Tento materiál se ovšem při detailním srovnání od původního liší hladším a pevnějším povrchem, rovnější plochou a menší tloušťkou desek, ale také znatelně menšími rozměry největších, t.j. hřebenových a okapních šablon.

V rámci přípravy byly napřed provedeny průzkumy na základě studia archivních pramenů, po postavení lešení také průzkumy na místě, jejichž vyhodnocení bylo podkladem pro zpracování prováděcího projektu v roce 1987. Dokumentace průzkumů byla zpracovávána před zahájením prací i v průběhu demontáže krytiny. Vedle fotografií byly zakresleny detaily skladby jednotlivých částí střechy a všechny typy šablon v měřítku 1:1.

Průzkumem bylo zjištěno, že střecha Velké věže je kryta tzv. rabštejnskou břidlicí, položenou na prkenném bednění s papírovou lepenkou. Šablony byly připevněny ručně kovanými pocínovanými hřeby. V hlavních plochách byly položeny s přesahem 60-80 mm, řady stoupaly v úhlu 5° od vodorovné. Hřebeny, hlavní nároží a okapnice byly provedeny speciálními profily z měděného plechu, nároží a úžlabí věžiček byla kryta břidlicí. Na střeše bylo použito 5 typů šablony (ozn. na výkresech A-E): největší pro hřeben a okap, dále pro nároží, plochu a nejmenší pro úžlabí. Detail oplechování nároží nebyl zcela vyhovující, neboť drážka pro uložení šablon byla příliš mělká a vodní drážka chyběla vůbec nebo byla zdeformována. Bylo zde zjištěno zatékání pod krytinu.

Celková plocha krytiny Velké věže je 1100 m², sklon střešní roviny je na severní a jižní straně 73°, na východě a západě 63°. Průzkumem bylo dále zjištěno zvětrání materiálu šablon způsobené vlivem času a povětrnostními vlivy v celkovém rozsahu cca 80%. V některých místech již šablony odpadly (cca 3%). Většina kovaných hřebů si uchovala převážně nepoškozený povrch chráněný cínem, ovšem byla silně zeslabena korozí v místě setření cínového povlaku při prostupu otvorem v břidlici a hrozila postupným odlamováním, a tím uvolňováním dalších šablon. Klempířské prvky z měděného plechu byly celkově v dobrém stavu a kromě některých poškozených nebo nevhodně provedených míst byly pak také na střeše při opravě ponechány.

Stará krytina byla demontována, poškozená místa bednění opravena a zároveň byly odstraněny závady na konstrukci krovu. Nová krytina byla položena podle původního způsobu na bednění, ale bez podkladové lepenky pro lepší odvětrání její rubové plochy. Pro montáž krytiny byly použity speciální hřeby z nerezavějící oceli, opatřené strmým závitem pro pevnější uchycení ve dřevě. Dřevěné prvky - okna vikýřů a podsebití, bednění podsebití, krycí lišty, dubové kolíky - byly opraveny, pouze z malé části vyměněny a opatřeny barevně sjednocujícím konzervačním nátěrem. Vyřazené prvky - okna, krytina - byly uloženy jako depozita v prostoru půdy.

Oprava fasád

Jako neméně složitá se z hlediska památkové péče i z pohledu ekonomického a technologického ukázala příprava opravy fasád Velké věže. Zde bylo hlavním problémem rozhodnutí, zda je možno dochované omítky z 19. století pouze opravit v narušených místech, nebo raději provést zcela nově v celé ploše. Průzkumem z lešení totiž bylo zjištěno zvětrání spodních vrstev omítky, přičemž většina ploch zůstala uzavřena pevnou povrchovou krustou, znějící při poklepu dutě.

Po posouzení stavu odbornými pracovníky SÚPPOP a podrobném projednání se zástupci dodavatelské firmy byly provedeny vzorky nově navržených omítek (receptura SÚRPMO, dr. Pelikán). Po vyhodnocení zkoušek kvality v IPS Praha i posouzení vzorků provedených na místě bylo nakonec rozhodnuto navětralé omítky z Mockerovy přestavby odstranit a v celé ploše fasád provést nově. Z více vzorků byl vybrán typ jednovrstvé omítky, nahozené na řídký cementový postřik a zatřené plechovým hladítkem. Barevný tón omítky byl docílen volbou písku a pojiva s malou přísadou žlutého přírodního okru. (Pro jednotnost celé omítané plochy byl navezen a uskladněn materiál v celém množství předem, přestože to tehdy vyvolalo problémy s takzvanou nadnormativní zásobou.) Technologický postup byl podrobně popsán a při realizaci stavby důsledně dodržován. Dosažená kvalita omítek se značně vymykala z dobových zvyklostí a i dnes patří uznání pracovníkům prováděcí firmy (Obnova památek, stavbyvedoucí L. Prečan).

V rámci předprojektové přípravy i během stavby byly provedeny podrobné průzkumy fasád - statický, stavebně technický a také průzkum stavebně historický, zaměřený kromě jiného na nalezení případných zbytků renesančních sgrafitových omítek pod Mockerovou úpravou. Ani sondáží, ani později při otloukání celé plochy fasád tyto omítky již ale nalezeny nebyly. Výsledky všech průzkumů byly dokumentovány popisem, fotograficky i kresebně.

Před zahájením opravy fasád bylo nutno vyřešit ochranu cenných interiérů Velké věže, především výzdobu kaple sv. Kříže, před prachem vznikajícím při otloukání starých omítek. Ten by po vniknutí netěsnými historickými okny mohl vážně poškodit uměleckou výzdobu. Na druhé straně vznikla vážná obava, zda se při navrhovaném prachotěsném uzavření okenních otvorů nezhorší již tak problematické mikroklimatické podmínky v kapli. Očekávalo se zvýšení vlhkosti a následná kondenzace vodní páry na povrchu zdobených stěn, stropu i deskových obrazů. Do řešení vyvstalého problému se zapojili jak odborníci z různých vědeckých pracovišť, tak také restaurátoři pracující v kapli. Pro případ řešení obdobných problémů byl ustaven Poradní sbor pro dokončení rekonstrukce Karlštejna. Nakonec byla okna zakryta dřevěnými rámy potaženými silnou PE fólií, na styku se zdivem utěsněnými molitanem. Nepřetržité kontrolní měření v průběhu stavby na jaře 1988 ale neprokázalo nebezpečné zvýšení vlhkosti v prostoru kaple, a tak nebylo nutno provádět žádné z připravených zvláštních opatření. Problematika mikroklimatu v kapli ale přesto během následujících let nabyla takové závažnosti, že bylo nutno se jí intenzivně zabývat a v souvislosti s navrácením obrazů Mistra Theodorika ze zápůjčky v Národní galerii na hrad pak alespoň pro nejbližší budoucnost vyřešit.

Se zkušenostmi získanými při uvedené opravě pláště Velké věže byla dále provedena oprava střechy Mariánské věže se stavebně a staticky velmi komplikovanou opravou nástřešní zvonice, a dále i rozsáhlá oprava střechy Císařského paláce. Od roku 1997 se pak projekční i stavební kapacita věnuje převážně postupnému statickému zajištění dřevěných stropů hlavních objektů hradu.

ing. arch. Jan Adámek
působí na hradě Karlštejně od roku 1985 jako hlavní projektant

Další informace o památkách v regionech   >>