Vážení čtenáři,

Povodně způsobily obrovské ztráty. Pokusíme-li se, místo hledání a kamenování viníků, zhodnotit a vyvodit důsledky z některých i našich chyb, mohou být pro další vývoj společnosti přínosem. Nabízí se řada technických nebo organizačních opatření, které pro příště mohou omezit některé škody. Je třeba hledat i nestandardní řešení. V každém případě to znamená znovu posoudit vztah staveb a řeky.

Není úkolem tohoto pojednání uvádět konkrétní řešení. Je však třeba si uvědomit, že nebezpečí povodní je trvalou součástí našeho života. Samozřejmě v různé míře. Jestliže povodeň postihla Prahu v tomto rozsahu po více než sto letech, v jihočeské Blatné se obdobný děj během posledních sto let opakoval několikrát. Z toho vyplývá, že ochrana před povodněmi není pouze nesmírně finančně nákladné zabezpečení pražské Kampy, ale i nenáročná úprava rybníků nebo potoků. Je však naprosto nezbytné úpravy navrhnout, realizovat a především udržovat a kontrolovat.

I pohled na způsob úprav může být různý. To, co preferuje jeden, může být zcela nepřijatelné pro druhého. Letos v srpnu občané Metel neuspěli s prokopáním hráze rybníka. Stržená hráz zničila domy pod ní. V roce 1895 hráz prokopat stačili. Odnesly to Lnáře.

Pro obnovu a protipovodňové úpravy máme k dispozici techniku, materiály i teoretické vybavení, o kterém se našim předkům nemohlo ani zdát. Přesto si myslím, že je třeba s pokorou prostudovat a snažit se pochopit úpravy, které provedli naši předchůdci. Při současných povodních v jižních Čechách bylo poškozeno minimum mostů se sochou svatého. Jako neznaboh nevěřím, že by je ta socha chránila. Ale když si podrobně prostudujete lokalitu, zjistíte, že tyto staré mosty jsou postaveny na nejpříhodnějším místě a orientovány nejvhodněji k toku. Výsledkem našeho ignorování těchto základních pravidel je letošní rakouská zkušenost, že nejhůře dopadly zatopené šikmé mosty.

Stoprocentní ochrana před povodněmi neexistuje. Příroda má k dispozici vždycky více síly, než jsme ochotni předpokládat. Po všech zkušenostech z posledních týdnů, ale i vyhodnocením běžného života pod zorným úhlem katastrofy, mi vychází základní požadavek. Mezi všemi ochránci a zastánci musí být slyšet a brán jako rozhodující Odborník. Nesmíme rychle zapomenout, že za řadu škod mohou neodborná populistická řešení. Je třeba na ně ukázat, i když se to někomu nebude líbit.