Stavební listy - 06/2002 - Klasifikace stavebních výrobků podle evropských norem pro stanovení reakce na oheň
Stavební listy - odborné články pro stavaře
 < zpět |  aktuální číslo |  archiv |  předplatné |  časopis |  audit |  inzerce |  redakce |  eStav.cz 

Klasifikace stavebních výrobků podle evropských norem pro stanovení reakce na oheň

Pomalu se chýlí k závěru dlouhodobý proces zavádění jednotných evropských zkušebních norem pro stanovení požární bezpečnosti stavebních výrobků. Sjednotit způsoby zkoušení požárně technických charakteristik ve všech zemích Evropské unie nebyla úloha jednoduchá. Historicky se v každé zemi vyvíjel zkušební systém naprosto odděleně, nezávisle na postupu zemí sousedních, a tak dodnes pro stanovení reakce stavebních výrobků na oheň (laicky hořlavosti) se používají ve Velké Británii jiné zkoušky a jiný klasifikační systém než ve Francii, jiný v Německu, jiný v Itálii, Španělsku atd.

A protože se tyto národní zkušební a klasifikační systémy používaly dlouhá desetiletí a byly podle nich odzkoušeny a zatříděny tisíce výrobků, nebylo vůbec jednoduché dospět k dohodě, které z existujících národních zkušebních norem využít pro společné evropské zkušebnictví. Navíc v době, kdy vznikla poptávka po evropských normách, nebyl dosud úplně dokončen ani vývoj norem ISO, které mohly být jako v řadě jiných výrobkových oblastí přímo nebo po malých úpravách převzaty za normy EN.

Bylo proto třeba nejdříve urychlit dokončení vhodných ISO norem. Do konce roku 1997 byla technickou komisí pro zkoušky stavebních výrobků ISO/TC 92 vydána zkušební norma ISO 11925-2 “Zkouška zápalnosti malým zdrojem plamene”, dále od textilní komise převzata a komisí ISO/TC 92 dokončena zkušební norma ISO 9239-1 “Stanovení chování podlahových krytin při hoření užitím zdroje sálavého tepla” a revidovány dvě starší normy ISO, a to ISO 1716 “Stanovení výhřevnosti” a ISO 1182 “Stanovení nehořlavosti”. Po několik let zvažovaná norma ISO 6925 “Zápalnost podlahových krytin metaminovou tabletou” byla v roce 2000 vyloučena ze systému a nahrazena i pro podlahové krytiny zkouškou podle ISO 11925-2 ve svislé poloze. Dlouho se však státy Evropské unie nemohly dohodnout na zkoušce pro zatřídění do “středních tříd”. Nakonec bylo rozhodnuto vyvinout novou čistě evropskou normu. Tímto úkolem bylo v roce 1994 pověřeno Německo a zkouška dostala pracovní název SBI – Single burning item (jednotlivý hořící předmět).

Dokončení normalizačního úkolu bylo původně plánováno na rok 1998. Vypracovat novou zkušební normu, která by umožňovala odzkoušet všechny druhy stavebních výrobků a se kterou by souhlasily všechny vůdčí státy Evropské unie, nebylo vůbec snadné. Po čtyřech letech neustále opakovaných neúspěšných hlasování a připomínkových řízení, doplňků a změn se konečně v roce 2001 podařilo tuto zkušební normu schválit a následně vydat jako EN 13823:2002. Na vydání této zkušební normy a normy klasifikační čekala řada evropských norem výrobkových a na ně navazující proces vzájemného uznávání nálezů notifikovaných institucí působících při posuzování shody stavebních výrobků v jednotlivých státech Evropské unie.

V lednu a únoru letošního roku byl tedy tento soubor pěti evropských zkušebních norem společně s klasifikační normou pro stanovení reakce stavebních výrobků na oheň vydán. Normy budou do konce 1. pololetí zavedeny do soustavy ČSN. Do 31.12.2003 mají být zrušeny dosavadní české zkušební normy pro stanovení hořlavosti stavebních hmot. Naprosto odlišný způsob zkoušení i klasifikace stavebních výrobků podle reakce vyvolá zásadní změny v hodnocení požární bezpečnosti řady stavebních výrobků.

Klasifikačním systémem zaváděným mandátovou evropskou normou EN 13501-1 “Klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň” se zabývá další text tohoto článku.

Pro jeho srozumitelnost pokládám za vhodné uvést nejdříve některé definice objasňující terminologii použitou v diskutované klasifikační normě:

homogenní výrobek je výrobek obsahující pouze jeden materiál a tento materiál má stejnou hustotu a složení v celém svém objemu,

nehomogenní výrobek je výrobek, který nevyhovuje požadavkům na homogenní výrobek. Je to výrobek složený z jedné nebo více složek, které jsou podstatné nebo nepodstatné,

podstatná složka je materiál, který tvoří významnou část nehomogenního výrobku. Za podstatnou složku je považována vrstva o plošné hmotnosti ³ 1,0 kg/m2 nebo tloušťky ³ 1,0 mm,

nepodstatná složka je materiál, který netvoří významnou část nehomogenního výrobku. Za nepodstatnou složku je považována vrstva o plošné hmotnosti £ 1,0 kg/m2 nebo tloušťky £ 1,0 mm,

vnitřní nepodstatná složka je nepodstatná složka, která je překryta z obou stran nejméně jednou podstatnou složkou,

vnější nepodstatná složka je nepodstatná složka, která není na jedné straně překryta podstatnou složkou,

podlahová krytina je vrchní vrstva/vrstvy podlah a zahrnuje jakoukoliv povrchovou vrstvu společně s případným podkladem, podložkou, mezivrstvami a lepidly.

Tyto pojmy budou dále využity při objasnění postupu klasifikace stavebních výrobků.

V tabulkách 1 a 2 jsou uvedeny třídy reakce na oheň spolu s požadavky na chování klasifikovaných stavebních výrobků při zkouškách, a to:

  • v tabulce 1 stavební výrobky mimo podlahových krytin,
  • v tabulce 2 podlahové krytiny (třídy jsou označeny písmeny s dolním indexem fl).

Výrobky splňující požadavky pro danou třídu se považují za splňující požadavky pro jakoukoliv třídu nižší (s mírnějšími požadavky).

Pro klasifikaci stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň jsou využívány výsledky zkoušek podle následujících evropských norem:

1. EN ISO 1182: 2002 “Zkouška nehořlavosti”

Pomocí této zkoušky budou určovány výrobky, které nebudou přispívat nebo budou přispívat pouze nevýznamně k požáru, a to bez ohledu na způsob jejich použití v praxi. Zkouška se používá společně se zkouškou podle EN ISO 1716 pro klasifikaci stavebních výrobků do tříd A1, A2, A1fl a A2 fl.

2. EN ISO 1716: 2002 “Stanovení spalného tepla”

Pomocí této zkoušky se stanoví maximální množství tepla uvolněného při úplném shoření výrobku, a to bez ohledu na způsob jeho použití v praxi. Zkouška se používá společně se zkouškou podle EN ISO 1182 pro klasifikaci stavebních výrobků do tříd A1, A2, A1fl a A2 fl.

3. EN 13823: 2002 “Zkouška jednotlivým hořícím předmětem” (dále jen SBI)

Pomocí této zkoušky se hodnotí příspěvek výrobku k rozvoji požáru, je-li vystaven tepelnému účinku odpovídajícímu jednotlivému hořícímu předmětu umístěnému v rohu místnosti v blízkosti zkoušeného výrobku. Zkouška se používá pro klasifikaci do tříd A2, B, C a D. Za zvláštních podmínek kombinace složek nehomogenního výrobku je využitelná taktéž pro klasifikaci do třídy A1.

4. EN ISO 11925-2: 2002 “Zkouška zápalnosti malým zdrojem plamene” (dále jen zkouška zápalnosti)

Touto zkouškou se stanoví zápalnost výrobku při působení malého plamene. Zkouška se používá pro klasifikaci do tříd B, C a D, E, B fl, C fl, D fl a E fl.

5. EN ISO 9239-1: 2002 “Stanovení chování podlahových krytin při hoření užitím zdroje sálavého tepla” (dále jen zkouška radiačním panelem)

Touto zkouškou se stanoví kritický tepelný tok, pod kterým se již plameny po vodorovném povrchu nešíří. Zkouška se používá pro klasifikaci do tříd A2 fl, B fl, C fl a D fl.

Nehořlavost a spalné teplo jsou materiálové charakteristiky a jsou tedy nezávislé na způsobu použití stavebního výrobku v praxi.

Výsledky zkoušek zápalnosti, SBI a zkoušky radiačním panelem závisí na podmínkách použití výrobku v praxi. Podmínky použití v praxi zahrnují:

  • polohu výrobku,
  • umístění výrobku vzhledem k ostatním přilehlým výrobkům (podkladovým vrstvám, spojovacím prvkům apod.).

Za typické polohy výrobku se považují:

  • svislá, čelní stranou do otevřeného prostoru (poloha stěny/fasády),
  • svislá, čelní stranou do dutiny,
  • vodorovná, exponovanou stranou dolů (poloha stropu),
  • vodorovná, exponovanou stranou vzhůru (poloha podlahy),
  • vodorovná, uvnitř dutiny.

Všechny výrobky mimo podlahové krytiny musí být pro účely klasifikace zkoušeny ve svislé poloze.

Podlahové krytiny musí být zkoušeny exponovanou stranou vzhůru podle EN ISO 9239-1 a svisle podle EN ISO 11925-2.

Typická umístění vzhledem k ostatním výrobkům jsou např.:

  • volně stojící: bez jakýchkoliv dalších výrobků umístěných bezprostředně před nebo za zkoušeným výrobkem. V tomto případě se výrobek zkouší volně stojící s vhodným uchycením,
  • na podkladu: přilepený, mechanicky připevněný nebo se pouze dotýkající. V tomto případě se výrobek zkouší s podkladem a upevněním representativním pro jeho použití v praxi,
  • s dutinou mezi výrobkem a podkladem. Takto musí být také zkoušen.

Pro snížení počtu pro klasifikaci potřebných zkoušek byly v normě EN 13238:2001 “Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň – Postupy kondicionování
a obecná pravidla pro výběr podkladů” standardizovány representativní podklady a typické způsoby uchycení. Záleží však na zadavateli zkoušek, zda si vybere některý ze standardů nebo bude trvat na jiném podkladu v normě neuvedeném. V případě zkoušky na nestandardním podkladu bude klasifikace platit pouze pro použití toho
to podkladu.

Při zkoušce zápalnosti podle EN ISO 11925-2 se plamínkem působí na plochu vzorku. V případech, kdy je možné v podmínkách konečného použití výrobku předpokládat působení ohně i na hranu, působí se plamínkem na povrch i na hranu zkoušeného výrobku.

Pro klasifikaci stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň se zkouší podle následujícího plánu:

Zkoušení stavebních výrobků mimo podlahových krytin

Třída E

Výrobek, který má být klasifikován do třídy E se musí zkoušet podle EN ISO 11925-2 při působení plamene po dobu 15 s.

Třídy D, C, B

Výrobek, který má být klasifikován do tříd D, C nebo B se musí zkoušet podle EN ISO 11925-2 při působení plamene po dobu 30 s.

Výrobek, který vyhoví požadavkům stanoveným na výsledky zkoušky podle EN ISO 11925-2 se musí dále zkoušet podle EN 13823.

Třídy A2, A1

Homogenní výrobky

Výrobek, který má být klasifikován do třídy A1 se musí zkoušet podle EN ISO 1182 a podle EN ISO 1716.

Výrobek, který má být klasifikován do třídy A2 se musí zkoušet buď podle EN ISO 1182 nebo podle EN ISO 1716.

Nehomogenní výrobky

Každá podstatná složka nehomogenního výrobku, který má být klasifikován do třídy A1 se musí zkoušet samostatně podle EN ISO 1182 a podle EN ISO 1716. Navíc každý výrobek obsahující vnější nepodstatnou složku a mající PCS > 2,0 MJ/kg a PCS £ 2,0 MJ/m2 se musí dále zkoušet podle EN 13823.

Každá podstatná složka nehomogenního výrobku, který má být klasifikován do třídy A2 se musí zkoušet samostatně buď podle EN ISO 1182 nebo podle EN ISO 1716.

Nepodstatné složky nehomogenního výrobku se musí zkoušet samostatně, a to pouze podle EN ISO 1716.

Třída A2

Všechny výrobky, které mají být klasifikovány do třídy A2 se musí zkoušet navíc podle EN 13823.

Klasifikace s1, s2, s3 podle vývoje kouře

Klasifikace s1, s2 a s3 se odvozují z dat naměřených při zkoušce podle EN 13823.

Klasifikace d0, d1, d2 podle odpadávajících hořících kapek/částic

Klasifikace d0, d1 a d2 se odvozují z pozorování odkapávajících hořících kapek nebo částic, a to:

  • pro třídu E při zkoušce podle EN ISO 11925-2 (d2)
  • pro třídy B, C a D při zkoušce podle EN ISO 11925-2
  • a zkoušce podle EN 13823 (d0, d1, d2)
  • pro třídu A2 při zkoušce podle EN 13823 (d0, d1, d2)

 

Zkoušení podlahových krytin

Třída Efl

Výrobek, který má být klasifikován do třídy Efl se musí zkoušet podle EN ISO 11925-2 při působení plamene po dobu 15 s.

Třídy Dfl, Cfl, Bfl

Výrobek, který má být klasifikován do tříd Dfl, Cfl nebo Bfl se musí zkoušet EN ISO 9239-1 a podle EN ISO 11925-2 při působení plamene po dobu 15 s.

Třídy A2, A1

Homogenní výrobky

Výrobek, který má být klasifikován do třídy A1fl se musí zkoušet podle EN ISO 1182 a podle EN ISO 1716.

Výrobek, který má být klasifikován do třídy A2fl se musí zkoušet buď podle EN ISO 1182 nebo podle EN ISO 1716 a podle EN ISO 9239-1.

Nehomogenní výrobky

Každá podstatná složka nehomogenního výrobku, který má být klasifikován do třídy A1fl se musí zkoušet samostatně podle EN ISO 1182 a podle EN ISO 1716.

Každá podstatná složka nehomogenního výrobku, který má být klasifikován do třídy A2fl se musí zkoušet samostatně buď podle EN ISO 1182 nebo podle EN ISO 1176.

Nepodstatné složky nehomogenního výrobku se musí zkoušet samostatně, a to pouze podle EN ISO 1176.

Třída A2

Všechny výrobky, které mají být klasifikovány do třídy A2fl se musí zkoušet navíc podle EN ISO 9239-1.

Klasifikace s1, s2, s3 podle vývoje kouře

Klasifikace s1, s2 a s3 se odvozují z dat naměřených při zkoušce podle EN ISO 9239-1.

Stavební výrobky mimo podlahových krytin mohou být tedy klasifikovány do následujících tříd reakce na oheň:

A1
A2-s1,d0;A2-s1,d1;A2-s1,d2
A2-s2,d0;A2-s2,d1;A2-s2,d2
A2-s3,d0;A2-s3,d1;A2-s3,d2
B-s1,d0;B-s1,d1;B-s1,d2
B-s2,d0;B-s2,d1;B-s2,d2
B-s3,d0;B-s3,d1;B-s3,d2
C-s1,d0;C-s1,d1;C-s1,d2
C-s2,d0;C-s2,d1;C-s2,d2
C-s3,d0;C-s3,d1;C-s3,d2
D-s1,d0;D-s1,d1;D-s1,d2
D-s2,d0;D-s2,d1;D-s2,d2
D-s3,d0;D-s3,d1;D-s3,d2
E
E-d2
F

Podlahové krytiny pak mohou být klasifikovány do následujících tříd reakce na oheň:

A1fl

A2fl-s1 A2fl-s2

Bfl-s1 Bfl-s2

Cfl-s1 Cfl-s2

Dfl-s1 Dfl-s2

Efl

Ffl

Pro použití výsledků klasifikace platí několik následujících pravidel. Oblast použití výsledků klasifikace vyplývá z podmínek zkoušení, které závisejí na způsobu použití stavebního výrobku v praxi. Při různých způsobech použití v praxi může být stavební výrobek i rozdílně klasifikován.

Použití standardních podkladů a způsobů připevnění a jejich dopad na výslednou klasifikaci bylo již zmíněno dříve.

Možnosti rozšíření klasifikace na výrobky stejného složení avšak jiných tlouštek a jiných hustot budou uváděny v příslušných výrobkových evropských normách. Pro tyto případy bude obecně platit pravidlo, že budou-li klasifikovány výrobky dvou různých tlouštek nebo hustot, pak pro všechny výrobky tlouštek nebo hustot mezi klasifikovanými variantami bude platit horší z dosažených klasifikací.

Homogenní stavební výrobky z anorganických materiálů jako např. z  kovů, betonu, cihel, kamene budou bez zkoušek zařazeny do třídy A1. Výrobce ostatních stavebních hmot a konstrukcí však čeká nelehký úkol – během několika příštích let si nechat z hlediska “hořlavosti” přezkoušet všechny své výrobky. V novém evropském systému zkoušeny a klasifikovány nejen samotné stavební hmoty, ale i jejich skladby tak jak jsou použity v praxi.

Ing. Pavel Vaniš, CSc.
PAVUS, a.s.


   zobrazeno 1. srpna 2014, 01:40 < zpět |  úvodní | ^ nahoru  
Nakladatelství ARCH          eStav.cz
© Všechna práva vyhrazena. 1996-2014 ABF a.s.  | kontaktykontakty  |  inzerce

Publikování nebo další šíření obsahu je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu. Provozovatel neručí za správnost údajů uváděných jinými firmami.