Z hlediska životního prostředí patří město Praha a především jeho centrum mezi nejpostiženější oblasti České republiky. Špatná kvalita ovzduší je způsobena především vysokou dopravní zátěží, která se kombinuje s nepříznivými geomorfologickými a klimatickými podmínkami umocněnými hustou zástavbou. Určujícími faktory vlivu na životní prostředí jsou v území Pražské památkové rezervace čistota ovzduší a hluk.

V posledních letech došlo k výraznému snížení znečištění ovzduší zejména popílkem a oxidem siřičitým díky rozvoji systému zásobování plynem a elektrickou energií, který umožnil náhradu původně používaných nekvalitních paliv. V Aktualizaci urbanistické studie PPR bylo provedeno modelové posouzení předpokládané kvality ovzduší v území z hlediska základních znečišťujících látek k návrhovému horizontu roku 2010. Výsledky těchto výpočtů ukazují, že pokud dojde k realizaci záměrů navržených v této studii, např. dopravního řešení, pak je možné očekávat další výrazné pozitivní změny v kvalitě ovzduší. Produkce emisí polétavého prachu do r. 2010 poklesne o více než 97%, v případě oxidu siřičitého dosahuje snížení emisí více než 99%. Naprostá většina zbývající imisní zátěže pak bude způsobena dálkovým přenosem znečištění z mimopražských zdrojů.

Hluk vyvolaný dopravním proudem na pozemních komunikacích má charakter kvaziustáleného hluku s malými výkyvy hladin akustického tlaku v čase. Pro území rezervace byly v souladu s vyhláškou č. 13/1997 Sb. Ministerstva zdravotnictví stanoveny výsledné hlukové limity pro venkovní prostor pro denní dobu 55 dB(A) a pro noční dobu 45 dB(A). Pro omezený rozsah obytných jednotek (plochy území) v blízkosti hlavních městských komunikací lze výjimečně uvažovat o limitech o 10 dB vyšších, tj. den 65 dB(A) a noc 55 dB(A).

V Aktualizaci urbanistické studie byly v řešeném území provedeny jednotlivé výpočty pro všechny úseky komunikací a jejich parametry, jejich vzájemné ovlivňování a odrazy od okolních objektů v daném dílčím výpočetním prostoru. Vzhledem k obrovskému množství zpracovaných dat a s ohledem na zachování přehlednosti materiálu jsou dílčí výpočty prezentovány pouze v konečné grafické podobě dle variant dopravního řešení. Vypočtená imisní hodnota pro celou plochu území a uzanční výšku 3 m nad terénem byla vyznačena formou barevného rozlišení po 5-ti dB. Hodnota ekvivalentní hladiny hluku u nejbližších objektů podél komunikace, kde jsou přestoupeny povolené hladiny korigovaného akustického tlaku (hluku), je závislá na hustotě provozu a skladbě mobilních zdrojů (celkový počet vozidel, počet nákladních automobilů a pod.), svažitosti trénu, typu jeho povrchu (kostky, živice), rychlosti průjezdu, vzdálenosti objektu od komunikace (šířka uličního koridoru), typu a hustotě případného provozu MHD a typu kolejového svršku. Dle očekávání jsou nejvyšší imisní hodnoty u komunikací s vysokými průjezdy dopravy, dále pak s tramvajovou dopravou a s povrchem vozovek z dlažby. Z toho vyplývají i opatření navržená k minimalizaci jevů negativně ovlivňujících životní prostředí.

Základním opatřením by mělo být co největší omezení dopravy, její regulace a odklonění nákladní dopravy. Z hlediska “energetického" je možno průjezd nákladního automobilu přirovnat k průjezdu cca 10-ti osobních automobilů. V místech s průjezdem automobilové dopravy je nutno zvážit případné odstranění dlážděných povrchů a to zejména velké dlažby, která enormním způsobem zvyšuje hlukové emise až o 6 dB. Estetické a památkové hledisko dlážděných povrchů lze uplatnit na pěších zónách nebo na komunikacích s minimálním provozem. U tramvajového provozu, kde jsou dopravní trasy pevně nadefinovány, je nutno optimalizovat vozový park, četnost průjezdů a počet linek a zajistit maximální kvalitu kolejového svršku. Z měření prováděných na různých typech kolejové trati je patrný nárůst hlukových emisí při použití celoplošných panelů, které jsou v současné době bohužel ve městě preferovány.

Pohled od Strahovské zahrady na Malou Stranu a Pražský hrad.

Výrazná terénní konfigurace vltavského údolí orientovaného v severojižním směru ovlivnila založení města. Zeleň na jeho svazích tvoří kulisu historického jádra, je součástí známých panoramat i městských vedut, dotváří a umocňuje obraz Vltavy a jejich ostrovů. Ostrovy, parky a hladina řeky poskytují obyvatelům odpočinek uvnitř města, řeka Vltava je důležitou dopravní vodní cestou. Zeleň a voda jsou důležitou složkou městského životního prostředí a proto je třeba věnovat jim značnou pozornost.

Zeleň má v centrální částí Prahy mnoho funkcí. Slouží krátkodobé rekreaci, je významnou součástí urbanistické kompozice, úprava většiny veřejných prostorů a náměstí zahrnuje zeleň, historické zahrady patří do seznamu kulturního dědictví. Pražskou památkovou rezervací procházejí tři osy nadregionálních biokoridorů územního systému ekologické stability (ÚSES). První dvě jsou vázány na řeku Vltavu a její bezprostřední okolí, třetí pak na svahy nad levým břehem této řeky. Rozsah zeleně v jednotlivých částech rezervace odpovídá době založení a charakteru každé čtvrti. Na Malé Straně a Hradčanech tvoří velké souvislé plochy historické zahrady, parky a parkově upravené plochy ať již veřejně přístupné nebo jako součást vyhražených areálů, prostorově navazujících na návrší Petřína, na Strahovskou zahradu a zahrady pod Pražským hradem. Zeleň přírodního charakteru tvoří nespojité doprovodné porosty břehů Vltavy, je součástí Slovanského, Střeleckého i Dětského ostrova. Na Starém Městě a Josefově je pouze několik solitérních parků a parkově upravených ploch, významný podíl však tvoří zeleň hřbitovů a uzavřených vnitrobloků. Nové Město s velkorysým založením má větší prostory pro parky, parkově upravené plochy a uliční stromořadí. Výjimečné postavení mají památkově chráněné plochy Vyšehradu.

V návrhu dalšího rozvoje zeleně je pak nutné vycházet ze všech nároků na ni kladených a především zachovat systém historických zahrad, parků a zeleně uvnitř areálů, na které se vztahuje památková ochrana. Mnohem obtížnější je však ochrana zeleně uvnitř vnitrobloků a areálů, které nejsou památkově chráněné, zachování a zkvalitnění podílu zeleně ve vnitroblocích, které tvoří vlastní mikroprostor obytné zeleně. Řešení navržené ve studii potvrzuje dnešní rozsah parkových ploch a linií zeleně v uličních prostorech i v uzavřených areálech. Pro všechny rozvojové lokality a bloky, kde je možný další stavební rozvoj, je stanoven minimální podíl zeleně formou regulativů. Ve stabilizované prostorové struktuře rezervace jsou možnosti pro zakládání nových ploch zeleně velmi omezené. Hlavní úkol tak spočívá v regeneraci stávajících ploch, v doplnění stromořadí na nábřežích, ve vybraných ulicích, ale například i na Václavském náměstí.

Cílem Aktualizace urbanistické studie Pražské památkové rezervace bylo přispět k odstranění nebo zmírnění současných problémů historického jádra města, k ochraně stávajících kulturních, památkových, krajinných a přírodních hodnot a k vyřešení hlavních střetů zájmů mezi ekonomickým rozvojem centra hlavního města, životem jeho obyvatel a ochranou životního prostředí. Založit tak řešení vedoucí k fungování města bez zásadních dopravních a ekologických závad, řešení, které zajistí památkovou ochranu tak výjimečného území, jakým Pražská památková rezervace bezpochyby je.