Vzájemné uznávání
Obecné povinnosti výrobců, dovozců nebo distributorů při uvádění výrobků na trh jsou vymezeny v zákoně č. 22/1997Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č . 102/2001 Sb. (dále jen “zákon”).
Specifikace těchto povinností ve vztahu k uvádění stavebních výrobků na trh je uvedena v nařízení vlády č. 178/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 81/1999 Sb. (dále jen “nařízení vlády”).
Autorizované osoby působící podle tohoto zákona a nařízení vlády zajišťují v rozsahu vymezeném v rozhodnutí o autorizaci činnosti při posuzování shody výrobků, zahrnující i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou a vymezených v technických předpisech, s požadavky technických předpisů. Pro vykonání některých zkoušek může autorizovaná osoba využít subdodávky. Subdodávka je smluvním vztahem soukromého práva mezi autorizovanou osobou a technicky způsobilou osobou, která musí vykazovat nezávislost a objektivnost podle stejných kritérií a za stejných podmínek jako autorizovaná osoba. Subdodávky neznamenají delegaci pravomoci nebo odpovědnosti. Autorizovaná osoba zůstává odpovědná za práce subdodavateli pro ní prováděné. Úřad může odejmout autorizaci autorizované osobě, pokud zjistí skutečnosti související s nesprávným prováděním subdodávky.
Subdodávky mohou být prováděny pouze na základě smluv, které umožňují zajistit průhlednost (subdodávky musí být vykonávány podle předem stanovených technických specifikací, které stanovují postup založený na objektivních kritériích – posuzování shody s normami, posuzování shody se základními požadavky) a důvěru ve všechny postupy posuzování shody. Autorizovaná osoba musí zajistit plnění svých všeobecných odpovědností.
V této souvislosti je nutné upozornit na právní podmínky vzájemného uznávání zahraničních dokumentů, výsledků zkoušek a značek.
Paragraf 17 zákona stanoví podmínky uznávání zahraničních dokumentů a značek. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen “Úřad”) může obvykle na zásadě vzájemnosti uznávat zahraniční dokumenty (certifikáty, osvědčení apod.) nebo zahraniční značky jako důkaz o posouzení shody nebo zahraniční značku jako českou z načku shody podle tohoto zákona, popřípadě jako podklady k posouzení shody, pokud je zabezpečena úroveň oprávněného zájmu odpovídající požadavkům příslušných technických předpisů. Za stejných podmínek může autorizovaná osoba uznat výsledky zkoušek a zjištění provedených v zahraničí. Úřad zveřejňuje skutečnosti podle odstavce 1 věty prvé oznámením publikovaným ve Věstníku Úřadu.
V oblasti uznávání stavebních výrobků, resp. dokumentů a zejména výsledků zkoušek byla v Praze 25. května 1999 dvoustranné “dohody mezi Ministerstvem výstavby a veřejných prací Slovenské republiky a Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky o způsobech a podmínkách uznávání a využívání dokumentů posuzování shody stavebních výrobků, nebo výsledků zkoušek stavebních výrobkům, které jsou předmětem obchodu mezi výrobními a obchodními subjekty Slovenské republiky a České republiky”. Dohoda byla Text dohody vyšel v České republice ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví č. 3 z roku 1999. Dohoda stanoví podmínky uznávání dokumentů posuzování shody a uznávání výsledků zkoušek a posouzení. Součástí dohody je seznam subjektů autorizovaných k posuzování stavebních výrobků ve Slovenské republice a v České republice.
1. července 2001 nabyl účinnosti Protokol k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků (dále jen “Protokol”). Text Protokolu je možné získat na webových stránkách Úřadu www.unmz.cz. Cílem je vytvořit u oblastí, které tvoří sektorovou přílohu tohoto Protokolu podmínky pro volný pohyb zboží. Vzhledem k pomalému procesu harmonizace nejsou stavební výrobky obsaženy v Protokolu.
Závěrem je vhodné upozornit na zásadu vzájemného uznávání v případech neexistence harmonizovaných norem. Členský stát Evropských společenství (ozn. A) nemůže zakázat prodej výrobků řádně vyrobených a uvedených na trh v jiném členském státě, i kdyby tyto výrobky byly vyrobené podle jiných technických specifikací, než které musí splňovat výrobek vyráběný v členském státě A. Členský stát může mít výjimku z této zásady pouze ve zvláštních případech týkajících se požadavků obecného zájmu , jako zdraví, ochrany spotřebitelů nebo environmentální ochrany. Situace v praxi je však taková, že orgány státní správy nejsou ochotny aplikovat zásady vzájemného uznávání a na různě interpretují tyto zásady. Zásadami vzájemného uznávání a způsobem jejich aplikace se zabýval také seminář EOTC. Více informaci je možné získat na www.eotc.be.
Ing. Andrea Bucharová
ÚNMZ
|
kontakty |
inzerce