Pražská památková rezervace - komplexní urbanistické řešení ochrany a rozvoje historického jádra Prahy

Největší koncentrace památkově chráněných objektů a chráněných území je v hlavním městě Praze, pro jehož centrum je přímo charakteristické vzájemné provázání památek, církevních objektů a kulturních zařízení celostátního významu. Celkem je zde 18 vyhlášených památkových zón, dalších 86 zón navržených k vyhlášení, jsou zde 2 rezervace vesnické architektury a především pak Pražská památková rezervace (PPR), která patří k největším rezervacím světa. Území o rozloze 863 ha se 1322 památkovými objekty, zahrnující historické souměstí původně samostatných Pražských měst (Staré Město, Malá Strana, Hradčany a Pražský hrad, Nové město a Vyšehrad) sevřených ve společných hradbách, bylo vládou Československé republiky prohlášeno za památkovou rezervaci již v roce 1971. V roce 2001 jsme si tedy připomínali 30. výročí deklarovaného zájmu státu o ochranu historického dědictví a současně s tím i snahu města o řešení problémů a vytvoření pravidel pro využití tohoto výjimečního území.

V průběhu let se tomuto úkolu věnovaly především dvě odborné organizace: Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů Praha (SÚRPMO) a Útvar hlavního architekta hl. m. Prahy (ÚHA), které postupně zpracovaly několik územně plánovacích podkladů s komplexním urbanistickým řešením včetně památkové ochrany. V letech 1978 – 1982 to byla Územní prognóza PPR, v 80. letech pak analytické práce vymezených lokalit určených především pro modernizaci bytového fondu, na které navázaly studie a následně územní projekty zón pro 4 lokality (Anenská, Vojtěšská, Újezd, Jánský Vršek). Po roce 1989 byly znovu zahájeny práce na urbanistické studii pro celé území rezervace. V roce 1991 byl zpracován koncept a v roce 1994 návrh této studie. Žádnou ze jmenovaných prací se nepodařilo bezrozporově projednat. Pouze v letech 1985 až 1997 měla rezervace prováděcí vyhlášku o zásadách usměrňování rozvoje PPR, která však byla v roce 1997 bez náhrady zrušena.

V září roku 2001 autorský tým Útvaru rozvoje hl. m. Prahy dokončil prozatím poslední práci tohoto druhu a to Aktualizaci urbanistické studie Pražské památkové rezervace, navazující na studii z roku 1994. Podle zadání schváleného Zastupitelstvem hl. m. Prahy měla tato studie podrobně rozpracovat pražský územní plán tak, aby vedení města, příslušné stavební úřady, investoři i majitelé nemovitostí mohli získat podrobné informace o tom, jaké podmínky a pravidla rozvoje jsou určeny pro historické jádro města. Předpokládá se, že po projednání bude studie využita pro pořízení změny Územního plánu hl. m. Prahy a pro změnu příslušné části vyhlášky hl. m. Prahy č. 32 o závazné části územního plánu.

Pražská památková rezervace je současným centrem města, okolního regionu i celé České republiky. Na svém území soustřeďuje většinu nejvyšších státních úřadů. V jeho severní části je tradiční sídlo prezidenta republiky, parlament, senát a úřad vlády. Pražský hrad, Karlův most, Staré město to všechno jsou symboly Prahy a České republiky vnímané v zahraničí. Současně je to centrum kulturního i vysokoškolského života a v neposlední ředě je to část města, kde žijí a pracují lidé. Téměř po celou druhou polovinu dvacátého století až do roku 1990 patřily k největším problémům tohoto území zanedbaná údržba a nevhodné využívání objektů. V té době bylo plné skladů a provozoven, či uzavřených dílen. Po roce 1989 se díky polickým a ekonomickým změnám ve společnosti situace rázně změnila, investoři i turisté objevili kouzlo zachovalého, byť trochu omšelého historického jádra. Během posledních deseti let zde přibylo v nových objektech cca 17 000 m² obchodních a 75 000 m² administrativních ploch, další kanceláře vznikly přeměnou bytových domů. Návrhy na umístění nových aktivit se však stále častěji dostávají do rozporu s památkovou ochranou území. Díky turistickému ruchu se další bytové domy změnily na hotely a penziony. To vše vedlo ke značným úbytkům obyvatel: během deseti let klesl počet obyvatel o 9 000 tak, že v roce 1999 zde bylo přihlášeno k trvalému pobytu 51 500 obyvatel. Na území rezervace je v současné době asi 220 000 pracovních míst, ve vysokoškolských zařízeních tu studuje 290 840 studentů. V průměrný pracovní den se zde pohybuje přes půl miliónu osob. Vše je doprovázeno značným nárůstem individuální automobilové dopravy, v řadě dopravně exponovaných míst jsou překračovány všechny sledované hygienické hodnoty. Technické vybavení podmiňující další využití území je v některých částech, především pak v zásobování vodou a v odkanalizování, na hranici své únosnosti. To je ve stručnosti výčet současných problémů, na které měla urbanistická studie přinést odpověď.

Urbanistická koncepce řešení vychází především z úcty k dochovanému kulturnímu dědictví, k obrazu města s řekou Vltavou a hradbou zelených svahů na jejím levém břehu, k působivým panoramatům s dominantami Pražského hradu a Vyšehradu, které ovlivňují i navazující území. Z tohoto důvodu bylo již v roce 1981 vyhlášeno ochranné pásmo rezervace a v územním plánu hl. m. Prahy, který nabyl účinnosti k 1. 1. 2000, je vymezeno území se zákazem výškových staveb. Podmínky památkové ochrany jsou tedy prvořadé a vymezují možnosti dalšího využití území. Výstavba nových objektů, možné transformace objektů stávajících, úpravy veřejných prostranství, to vše vychází z podrobných analýz území a z respektování historických kvalit města, které se utvářely po staletí. Vychází z nich i návrh funkčního využití území. Ve většině případů je potvrzeno stávající rozložení objektů státní správy, škol všech stupňů, nemocnic a především pak zachovaných lokalit určených pro bydlení. Nejživější celoměstské centrum s koncentrovanými komerčními aktivitami podél Zlatého kříže, skutečné “smíšené území městského jádra”, má v některých blocích ještě nevyužité rezervy. Další rezervy jsou v několika rozvojových lokalitách, na celém území rezervace jich bylo vytipováno asi 20. Je to především plánovaná dostavba severního okraje Masarykova nádraží, areál bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky a severní předmostí železničního mostu na Smíchově. Na Albertově se předpokládá dostavba stávajícího vysokoškolského areálu. Stávající turistický ruch nepřiměřeně zatěžuje území od Pohořelce, podél Královské cesty až do prostoru Václavského náměstí. Systém “oblíbených” turistických tras je proto nutné doplnit o nové cesty, například zahradami na Malé Straně nebo cestami směřujícími k dalším památkách v ostatních částech města. Zelené svahy, ostrovy, parky a hladina řeky jsou důležité pro rekreaci obyvatel uvnitř města, za sportem a rekreací v přírodních podmínkách je však nutné vyjet do jiných částí města nebo do příměstské krajiny.

Regulativy prostorového uspořádání a míry využití území určují, jaké maximální nové kapacity a objemy je možné v jednotlivých lokalitách či blocích umístit. Prozkoumány byly všechny bloky na území rezervace a následně byly rozděleny na ty, kde je stavení vývoj ukončen a kde nelze umístit další novou zástavbu, na ty, kde je možná další dostavba a výjimečně byly určeny bloky, kde je nutné zmenšit rozsah stávající zástavby, například vyčištěním vnitrobloků. Na území rezervace bylo vytipováno ještě několik významnějších rozvojových lokalit pro novou zástavbu. Pro ně byly stanoveny podmínky formou tzv. koeficientů prostorového využití, což je koeficient hrubých podlažních ploch, koeficient zastavěných ploch a koeficient minimálního podílu zeleně, a dále byla navržena výška zástavby. Využití a úprava ulic, náměstí a ostatních veřejných prostranství, to vše je v historickém městě stejně důležité jako na ně navazující zástavba. Proto byla vypracována typologie veřejných prostranství, která respektuje dobu historického založení, význam a funkci ve městě. Z ní pak byly odvozeny návrhy uspořádání a možného využití jednotlivých prostranství. Studie také navrhuje zásady umísťování reklamy a její regulace v historickém jádru města.

Zeleň tvoří významnou kulisu rezervace, je součástí obrazu města, dotváří nejdůležitější městská panoramata, nábřeží a veřejná prostranství. Návrh obsažený ve studii je složen z požadavků historických, urbanistických, sadovnických, rekreačních i ekologicko ochranářských. Zachovaný systém historických zahrad, parků a vnitroareálové zeleně je doplněn systémem uličního stromořadí a minimálním podílem zeleně v rozvojových lokalitách. Ke specielní ochraně je navržena zeleň, která je součástí důležitých městských panoramat a vedut.

Doprava a s ní spojené problémy dnes ovlivňují život v celém městě, jeho centrální část a památkovou rezervaci nevyjímaje. Za posledních deset let se v celé Praze zvýšil počet evidovaných automobilů o 285 000. Ve schváleném zadání pro zpracování urbanistické studie byly stanoveny zásady dopravního řešení, které požadují především snížení přepravních nároků vhodným urbanistickým řešením. To znamená, že do rezervace nelze umísťovat funkce s velkou aktivitou automobilové dopravy. Současně je požadováno účinně regulovat individuální automobilovou dopravu a dopravu nákladů, vnitroměstskou průjezdnou dopravu soustředit na síť nadřazených komunikací mimo rezervaci, u městské hromadné dopravy preferovat rozvoj kolejové dopravy. Rovněž je nutné vytvořit podmínky pro dosud málo využívanou vodní a cyklistickou dopravu. Městské komunikace je třeba přizpůsobit potřebám pěšího pohybu a života ve městě, zkvalitnit vybavení a estetickou úroveň ulic a veřejných prostorů, zlepšovat podmínky pro dopravu a pohyb osob tělesně postižených.

Urbanistická studie, které vychází z těchto zásad, navrhuje detailní a variantní řešení dlouhodobých dopravních problémů, zejména způsob rozpletu severojižní magistrály vedené v obou směrech za Národním muzeem, vedení tramvajové trati z ulice Vinohradské a od Tylova náměstí na Václavské náměstí a do předprostoru Hlavního nádraží a také problematiku parkování, tj. organizace dopravy v klidu. Dopravní část je zpracována komplexně pro všechny druhy dopravy. Vychází z nadřazeného celoměstského systému, kdy základ sběrné komunikační sítě tvoří městský okruh, doplněný stávajícími sběrnými komunikacemi a novým Výtoňským mostem. Součástí návrhu je jednosměrný provozní režim v ulici Karmelitské a na Smetanově nábřeží a systém zklidněných komunikací, který zahrnuje obytné a pěší zóny. Varianty návrhu komunikační sítě byly posouzeny zatížením pro stav v roce 2010 dle nového dopravně inženýrského modelu dopravního plánování v hl. m. Praze. Díky získaným výpočtům bylo možné posoudit navržené řešení z hledisek dopravních i životního prostředí. Nosným systémem hromadné dopravy v centru města jsou tři trasy metra A,B, C se dvěma významnými křižovatkovými stanicemi, Muzeum a Můstek. Nově navrhovaná trasa D se dotýká východního okraje rezervace a ve stanici Hlavní nádraží v budoucnu vytvoří křižovatkovou stanici s trasou C. Součástí rezervace jsou dvě důležitá pražská nádraží, Hlavní a Masarykovo. Dálkové spoje a příměstská doprava se tak dostává do centra města, kde jsou zajištěné přestupy na metro a tramvaj.

Předpokládaná regulace parkování v centru města a po dlouhých diskusích stanovená “únosná míra dopravy”, to byly základní vstupy pro řešení současných problémů s parkováním vozidel. Navrhovaný výhledový počet 30 000 stání je považován z hlediska obsluhy území za nezbytný a současně ještě akceptovatelný vzhledem k propustnosti uličních profilů, ke kvalitě životního prostředí a k požadavkům památkové ochrany. Strategickým cílem je snížení počtu stání na veřejných komunikacích a prostranstvích a jejich uvolnění pro pěší provoz, městskou hromadnou dopravu a cyklistický provoz. Nezbytným předpokladem je však výstavba navržených podzemních hromadných garáží.

Území Pražské památkové rezervace je hustě protkáno liniovým vedením technického vybavení. Uliční profily jsou zcela zaplněny potrubím pro zásobování vodou, plynem, odkanalizování, potrubní pošty a kabelovými vedeními přenosu informací a zásobování elektrickou energií. Problematice technického vybavení bude věnován samostatný článek v některém dalším čísle. Vedle staveb a zařízeních důležitých pro chod města však existují v podzemí archeologické lokality a prvky, které jsou součástí historického dědictví. Studie proto poprvé obsahuje výkres “Podzemí”, ve kterém jsou zakresleny archeologicky významné plochy, sklepy objektů, ostatní podzemní prostory a současně průmět nejvýznamnějších podzemních staveb, tj. staveb dopravních včetně hromadných garáží s kapacitou minimálně 90 stání, a stavby technického vybavení. Vzhledem k tomu, že intenzivní stavební činnost v devadesátých letech 20. století doprovázel značný nárůst zemních prací, které zlikvidovaly množství historických terénů, je nutné stanovit pravidla pro využívání podzemí a pro vybrané archeologické lokality navrhnout vyšší stupeň ochrany. Podkladem může být i výkres “Podzemí”, který upozorňuje na možné konflikty.

Pojem “památková ochrana” je zmiňován prakticky v každé kapitole obsáhlé práce, kterou je Aktualizace urbanistické studie Pražské památkové rezervace. Není to náhodou, protože právě dochovaná autentičnost historického města byla jedním z důvodů, proč byla Pražská památková rezervace zapsána do seznamu UNESCO. V příštím čísle bude proto detailně popsán návrh památkové ochrany obsažený ve studii.

ing. arch. Alena Hořejší
vedoucí koncepce sektoru jihozápad, Útvar rozvoje hl. m. Prahy