Zavádění EMS ve smyslu normy ISO 14 000 (8. díl)

Tématický oddíl (4.5 normy ISO 14 001) “kontrola a nápravná opatření” obsahuje čtyři prvky:

• monitorování a měření,
• neshoda, náprava a preventivní opatření,
• záznamy,
• audit systému environmentálního managementu.

Norma vyžaduje vypracování dokumentovaného postupu, tzn. samostatné směrnice věnované pravidelnému monitorování a měření klíčových znaků provozu a činnosti organizace, které mohou mít významný dopad na životní prostředí.

• měření, jde o všechny kontrolní operace, kdy se k zachycení používají měřidla či měřící přístroje, přitom není rozhodující, zda měření je prováděno interně nebo zabezpečováno externí odbornou firmou,
• monitorování, pod tímto pojmem lze mít na mysli různé formy sledování ekologických vlivů, z nichž zřejmě nejrozšířenější budou interní pozorování rizikových provozních technologií, jejichž poruchy by mohly mít negativní vliv na životní prostředí.

• ze zákona o odpadech vyplývá povinnost zjišťovat a vykazovat množství vzniklých odpadů a to ještě v členění na běžný komunální odpad a na nebezpečný odpad;
• současné stavebnictví využívá řadu nových materiálů, protokoly o jejich zdravotní či ekologické vhodnosti představují další typ měření, o kterých by firma měla mít přehled;
• samostatný okruh měření představují analýzy splnění hygienických požadavků kladených na provozní a další podmínky (hluk, prach, vibrace atd.), tato měření budou zpravidla realizována externě pracovníky hygienické služby;

Stejně jako v případě kontroly jakosti i v případě monitorování a měření vlivů na životní prostředí, musí organizace o výsledcích těchto měření vést záznamy. Z těchto záznamů musí být zřejmé, zda zjištěné vlivy jsou v přijatelných mezích (povolených či určených limitech) či nikoliv. Typickými představiteli záznamů budou různé protokoly ať interní či externí, ale i poznámky ve stavebním deníku o environmentálních kontrolách provedených ve skladech nebo na staveništích.

Pro úplnost je třeba připomenout, že všechna měřidla používaná k eko-měřením musí splňovat obvyklé požadavky týkající se přesnosti a správnosti měření, tzn. být zařazena do metrologického pořádku organizace, včetně vedení obvyklých záznamů o jejich kalibraci.

Pro případ zjištění jakýchkoliv neshod (situací, kdy zejména provozní činnosti resp. jejich důsledky nesplňují stanovené specifikace) je třeba stanovit postupy a vymezit pravomoci a odpovědnosti pro analýzy a řešení neshod.

Stejně jako v oblasti jakosti se nejprve předpokládá náprava, tzn. realizace akcí (provizorních opatření), která povedou ke zamezení či alespoň zmírnění vzniklých škod a dále prošetření příčin neshod a přijetí nápravných opatření. Po přijetí nápravného opatření je vhodné provést následnou kontrolu, jejímž smyslem je prověřit účinnost nápravného opatření. Zároveň mohou být přijata preventivní opatření, tzn. realizovány takové kroky, které vyloučí vznik neshody v budoucnu.

Impulsem k preventivním opatřením nemusí být pouze zjištěné neshody. Účinnější jsou pochopitelně taková opatření jejichž podnětem jsou preventivní prohlídky, kontroly, audity, ale i statistické vyhodnocování eko-záznamů.

• o plnění environmentálních cílů,
• o dodavatelích a smluvních partnerech,
• z monitoringu a měřeních klíčových provozních znaků a činností s významným dopadem na životní prostředí,
• identifikační záznamy z kalibrací eko-měřidel,
• o komunikaci, zvláště pak s externími subjekty,
• o eko-nehodách a haváriích,
• o nápravných či preventivních opatřeních.

Stejně jako dokumentace i eko-záznamy musí být řízeny, tzn. k vedení záznamů by měly být připraveny formuláře, zápisy zjištěných skutečností by měly být signovány, neměly by být přepisovány, doplňovány bez autorizace, uchování a případná archivace by měla být v souladu s archivním a skartačním řádem firmy. Norma nevylučuje vedení záznamů na elektronických nosičích, v tomto případě ovšem musí být zabezpečena příslušná ochrana takto vedených dat (přístupová práva, antivirová ochrana, zálohování dat apod.).

Vlastní realizace environmentálních interních auditů se zásadně neliší od zaběhlé praxe v oblasti jakosti. I v tomto případě audit provádějí interní pracovníci, kteří prošli kurzem interních environmentálních auditorů, při plánování auditů je třeba dodržet zásadu nestrannosti, tzn. že interní auditoři nebudou prověřovat činnost vlastního útvaru. Při přípravě plánu (programu) auditů je třeba přihlížet k výsledkům předešlých auditů a zejména k významu dané činnosti. Je pochopitelné, že rizikové činnosti nebo aktivity s významným dopadem na životní prostředí budou prioritně zařazovány na program interních auditů. Vedle plánovaných interních auditů, mohou být nařízeny i mimořádné audity a to zejména v případě, kdy jsou signalizovány environmentální problémy nebo je třeba ověřit, jak se útvary firmy vypořádaly s požadavky nové legislativy.

Obvykle interní environmentální audit probíhá ve dvou rovinách:

• tzv. systémový audit, jehož smyslem je posouzení správnosti a úplnosti dokumentace EMS, včetně aktuálního promítnutí platné legislativy,
• tzv. postupový audit, jehož předmětem je ověření chování a jednání útvarů, pracovníků v konkrétních podmínkách včetně dodržování ustanovení příslušné dokumentace EMS.

Poslední tématický okruh (4.6 normy ISO 14 001) je věnován přezkoumání vedením organizace. Tento neohrabaný překlad anglického výrazu “management review” v sobě skrývá poradu vrcholového vedení zpravidla v alespoň ročních intervalech, která je věnována problematice ochrany životního prostředí.

Pro dělnou atmosféru jednání norma předpokládá shromáždit nezbytné informace. Ty obvykle mohou zahrnovat poznatky o plnění environmentálních cílů, o výsledcích environmentálních auditů (zejména pak interních auditů), o všech závažnějších neshodách, které měly dopad na životní prostředí, stížnostech nebo zájmech zvláště pak podaných externími subjekty, o připravovaných změnách ve výrobní náplni, technologiích apod. a jejich dopadech na životní prostředí, o připravovaných legislativních změnách atd. Tuto podkladovou zprávu obvykle připravuje představitel vedení pro environment.

Cílem přezkoumání vedením má být vyhodnocení trvalé vhodnosti, adekvátnosti a účinnosti zavedeného systému environmentálního managementu a přijetí impulsů k jeho případným doplněním či jiným změnám. Součástí přezkoumání je i stanovisko k vhodnosti či úpravám environmentální politiky, kontrola plnění přijatých environmentálních cílů. V této souvislosti mohou být z rozhodnutí top-managementu případně posunuty termíny plnění některých cílů nebo tyto rozšířeny, zároveň bývají stanoveny i nové cíle na příští období. Typickým rysem dobře zavedeného EMS je i trvalé zlepšování eko-profilu dané firmy. Top-management by měl v této souvislosti zhodnotit posuny na tomto poli a iniciovat další zlepšovací aktivity.

Komentářem k prvku přezkoumání vedením byl uzavřen výklad postupů při zavádění systému evnironmentálního managementu. Ty bývají završeny vypracováním environmenální přiručky. Současný obecný trend ve zpracování příruček, ať QMS nebo EMS, směřuje ke struktuře kopírující jednotlivé prvky normy. V obsahu příručky jsou pak uvedeny stručné odpovědi na požadavky uvedené v těchto prvcích s tím, že následují odkazy na druhou vrstvu dokumentace, tj. směrnice, které již podrobně specifikují příslušné postupy.

• vyrovnala se se všemi požadavky národní legislativy, neobdržela v posledním období sankci ze strany státních ekologických dozorových orgánů (odborů životního prostředí, Inspekce životního prostředí),
• zavedený systém environmentálního managementu by měl být plně funkční po dobu cca 3 měsíce,
• ve firmě funguje systém interních auditů a přezkoumání vedením systému environmentálního managementu.

• environmentální příručku, případně i druhou vrstvu environmentální dokumentace,
• přehled požadavků eko-legislativy konkretizovaných do podmínek firmy (registr legislativy),
• údaje o eko-profilu firmy (registr aspektů),
• údaje o eko-haváriích, eko-stížnostech za poslední tři roky,
• údaje (odkazy na průkazy, statistiky apod.) potvrzující dodržování legislativy a trendy zlepšování eko-profilu dané firmy.

Certifikační audit většina certifikačních organizací provádí ve dvou etapách, v podobě povinného předauditu a vlastního auditu. Mezi předauditem a auditem by neměla být delší perioda než 3 měsíce. Zjištěné neshody při předauditu (pokud nejsou fatální) nemusí být důvodem k nepřiznání certifikátu, pod je certifikovaná firma do vlastního auditu odstraní.

Úkolem firmy je průběžně identifikovat významné environmentální aspekty, které se vztahují k činnosti firmy a tyto mít zvládnuty v přijatelných mezích a jejich vliv dále snižovat. Jako významné tak mohou vyplynout další environmentální vlivy, na které je třeba reagovat. Vždy však závisí na firmě, aby určila, které z eko-účinků zařadí do cílů a programu zlepšování, s jakou rychlostí a náklady se v jednotlivých případech bude postupovat. Je též na organizaci, zda zlepšovací aktivity budou řízeny pouze přijatými environmentálními cíli a programy (tak jak to požaduje norma ISO 14 001) nebo zlepšovací aktivity budou rozšířeny i o podporu spontánních aktivit v podobě zlepšovacího hnutí, tzn. iniciování podávání a realizování zlepšovacích eko-návrhů.

Eko-bilance představuje metodu, která slouží k odhalení slabých míst (ztrát, odpadů, vysoké surovinové či energetické náročnosti, toxicity) ve využití surovin nebo energií, viz obrázek. Zpravidla předmětem eko-bilance mohou být technologické procesy, určitý provoz nebo i celá firma. Na základě provedených analýz můžeme určit kritická místa procesů a navrhnout směry jejich zlepšování.

doc. Ing. Jaromír Veber, CSc.
vedoucí katedry managementu na VŠE v Praze