S.I.A. ČR – Rada výstavby

Tato republika je skutečně atypická v tom, že tu není centrální složka státní správy, která by se zabývala výstavbou. Tuto mezeru jsme cítili, po profesní stránce jsme se scházeli, uzavřeli řadu vzájemných smluv a rozhodli se na společném postupu. Rozumný postup je nutný, protože když se na vládní orgány netlačí, tak zákony vypadají tak, jako v daném okamžiku. Jsou nekompatibilní a ve špatném stavu. Naším hlavním zájmem je, abychom se snažili působit na právní prostředí v tomto státě , aby se podmínky přiblížily k tomu, jak je to běžné v civilizovaných zemích.

Každá organizace má určitou strukturu, nějakým způsobem se stará o svoji členskou základnu, a v rámci této struktury je řada činností, které jednotlivé organizace vytvářejí paralelně, protože všechno se odehrává na poli architektury a stavitelství. Jedním z cílů S. I. A je najít tyto styčné body a výhodně je integrovat.

Já se domnívám, že S.I.A. se vytvořila v českých podmínkách ve velmi specifické podobě, která je dána dobou, ve které vznikla. Tato doba byla charakteristická úžasným přílivem nových stavebních technologií, nových výrobků a materiálů, které znamenaly šanci na obrovskou kvalitativní změnu, která nepochybně v tomto oboru proběhla mnohem rychleji než v řadě ostatních.

Dříve byl stavební obor velmi přesně kodifikován v různých typizačních a investičních postupech atd. Nová doba však řadu těchto starých nástrojů odvrhla. Stavebnictví je nesmírně složitý proces, na kterém se podílí velká řada účastníků a není jej možno ponechat pouze tržním opatřením.

Jednotliví partneři sloučeni v S.I.A. každý ve své oblasti snaží o implementaci zásad, které chrání uživatele, aby uvolněný tržní režim nezpůsobil, že obrovské množství nových technických podnětů se vlastně pro něj stane nebezpečím.

Proto jsem vždy považoval za významnou pozici ABF, která se stala prostředím, ve kterém mohlo docházet k řadě neformálních kontaktů umožňujícím řešení této problematiky.

Základní systém naší práce spočívá ve společné dohodě. Není možné někoho přehlasovat a jít proti názoru jednoho, jde o dohodu.

Já jsem shodou okolností členem České komory architektů a považuji za velký neúspěch, že Česká komora architektů ani Obec architektů nejsou členy S.I.A a že zde s námi dnes zástupci architektů nesedí.

“Žádné z ustanovení stanov nelze vykládat tak, aby znemožnilo kterékoliv právnické osobě sdružené v Radě výstavby jednat svobodně a v rozsahu práv a povinností stanovených zákony a vlastním posláním.”

Název S.I.A. má v naší republice svoji historii. Český svaz inženýrů je jeho majitelem a přímým pokračovatelem. Myslíme si, že přesně vyjadřuje smysl činnosti Rady výstavby.

Původně název S.I.A. znamenal Spolek Inženýrů a Architektů, byly zde však propojeny i ostatní profese, nejen ty stavební, protože v 19. století měla spolková činnost trochu jinou náplň. Dnešní modifikace Stavebnictví, Inženýrství, Architektura vyjadřuje současné pojetí a význam našeho současného působení. A samozřejmě, že přihlášení se k tradicím vždy lidi sbližuje.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví nás ze začátku podpořil dotací, Nadace ABF poskytla podmínky pro činnost sekretariátu, ČSSI nás z hlediska svého vědomí a síly propagoval a konečně ČKAIT přiměřeně podpořila naše cesty do zahraničí na zasedání Evropské společnosti. Díky této mnohoznačné solidaritě a pochopení našich cílů jsme se obešli bez jakýchkoli státních dotací.

Domnívám se, že formalizace vztahů mezi organizacemi a jejich nejvyššími představiteli dostaly řád. Dohodla se organizační pravidla. Snažíme se navázat na tradici, jejíž vznik umožnila úroveň a soudržnost ve stavebnictví, která dnes sílí a přenáší až do, řekl bych, osobních přátelských vztahů. A pokud hledání umožňuje platformu kultivovat mezilidské vztahy, je to velmi dobré.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR byl spontánně založen po roce 1990. Zjistili jsme, že v EU vlády jakožto reprezentanti státní moci spolupracují se sociálními partnery – se skupinou představující kapitál a zaměstnavatelskou funkci – což je např. Svaz podnikatelů ve stavebnictví, a dále se skupinou, která představuje pracovní sílu – zaměstnance, což jsou odbory.

Svaz je klasickým lobbystickým společenstvím.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě je organizací, jejímž základním posláním je ochrana veřejného zájmu ve výstavbě. Je vytvořena na základě zákona č. 360/1992 Sb., který stanovil požadavky na činnost ČKAIT a jejích členů.

V současné době Komora reprezentuje 20 000 odborníků. Vzhledem ke svému poslání stanovenému zákonem, má Komora jediná ze zakladatelů S.I.A. povinné členství.

Český svaz stavebních inženýrů je dobrovolná spolková organizace s dlouhou tradicí. Roku 1865 byl založen Spolek inženýrů a architektů, v roce 1921 vzniká Spolek československých inženýrů a v roce 1968 je založen Český svaz stavebních inženýrů, později zrušený, který však od roku 1989 znovu obnovil svou činnost.

Je zde zastoupeno spektrum odborníků působících ve stavebnictví, na něž se nevztahují povinnosti členů Komory, neboť pracují i v takových oblastech a oborech, kde autorizaci, pokud ji nechápou jako prestižní záležitost, pro svoji práci nepotřebují.

Protože mají důvod svoji profesi nějakým způsobem ovlivnit, jsou členy naší organizace.

Byla vytvořena pracovní Komise pro stavební právo a výstavbu legislativní rady vlády, která se ukazuje nesmírně účinnou. Byl zřízen Kabinet pro stavební právo na Právnické fakultě UK v Praze, na jehož technické vybavení přispějeme a věřím, že se zde položí základy komplexní výuce stavebního práva, které budou rovnocenné se zahraničím.

Existuje velice kvalitní edice Stavební právo, vydávající 6 publikací ročně, kterou jsme v ABF díky jejímu pochopení založili. Součástí této edice je i vydávání 4 čísel časopisu.

ABF navázala na minulou činnost Československého střediska výstavby a architektury, které vzniklo v roce 1968 z iniciativy tehdejšího Svazu architektů založit organizaci, která bude vytvářet prostředí pro získávání odborných kontaktů a předávání informací. Tato potřeba byla reakcí na existenci podobných organizací vyvíjejících se v zahraničí od konce 2. světové války pod názvem UICB, vytvářejících stavební informační centra a umožňujících mnohostranné kontakty členů různých odborných organizací.

Působnost a činnost S. I. A. jsme formalizovali na základě smlouvy a stala se tak sdružením, tedy právnickou osobou podle zákoníku. Představitelé S.I.A. se několikrát do roka schází s řadou organizací, které již do S.I.A. vstoupily, tzn. 5 zakládajících členů plus řada dalších: Svaz zkušeben, Asociace konzultačních inženýrů, Prostředí staveb, Sdružení pro výstavbu silnic Praha.

Na těchto setkáních vždy řešíme některá aktuální témata, v řadě případů je to téma legislativní. Jsou setkání, která jsou standardně plánována a nebo jsou svolávána krátkodobě, protože se objevil nějaký podnět, který je potřeba řešit. Tyto podněty jsou buď právní ve vztahu ke státní správě - jak již zde bylo řečeno na základě našeho podnětu např. vznikla pracovní Komise pro stavební právo a výstavbu legislativní rady vlády. Další podněty jsou technické - např. otázky koordinace ediční činnosti, vzdělávacího procesu apod.

A na základě těchto jednání vydáváme zápisy nebo doporučení, případně vyjadřujeme naše požadavky, stanoviska nebo postoje vůči centrálním orgánům státní správy, kterými chceme ovlivnit příslušné dění a dáváme najevo svůj názor na určitou problematiku. Tento názor musí být samozřejmě společný, jednotný, musí reprezentovat celou instituci. Není to názor jednotlivce, ani úzké skupiny, ale více institucí, které se dokázaly domluvit. Toto je vlastně hlavním smyslem činnosti S.I.A.

Účinnost je různá. Někdy je výhodnější, když pošlete na určité místo deset dopisů od jednotlivých členských organizací, a má to větší váhu, než jeden zaslaný dopis. Jindy je účinnější zaslat dopis jeden s tím, že hovoří za všech deset organizací.

V podstatě máme dvě polohy našeho působení:

V první části budeme vytvářet příznivé vnější prostředí pro výstavbu počínaje legislativou, přes vzdělávací procesy, normotvornou politiku a činnost celostátních orgánů.

Za úspěch S.I.A. lze považovat její obecné uznávání státní správou. Dnes se neobejde legislativní norma, aniž bychom u ní byli ve fázi její tvorby a ve fázi schvalování v legislativní radě vlády atd.

Dále budeme rozvíjet vnitřní cíle tohoto seskupení : stavět kvalitně, umět prodlužovat životnost staveb, stavět nejen rychle, ale i cenově výhodně. Tímto vnitřním procesem bychom měli kultivovat inženýrskou a stavitelskou pracovní sílu. Je také třeba pečovat o učně a dělnické profese, které dnes vláda opomíjí - oproti stavu v roce 1990 máme dnes učňů třetinu.

Takto může samozřejmě postupovat každá z organizací samostatně, hromadný postup však má podstatně silnější efekt. Nejdůležitější je koordinace celého tohoto dění.

Škála toho dění nespočívá ve formalizovaném uspořádání, v četnosti komisí a místností, ve kterých se organizace schází, ale v atmosféře a v  okamžitém poznání. Je to proces vzájemné důvěryhodnosti, poznávání a projednávání.

Pokud zazní hlas signalizující nedostatek nebo potřebu něco řešit, tak ho ostatní vnímají a uplatní ve své sféře působnosti.

V případě řešení určité problematiky se obrátíme např. na Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR, kde nám doporučí vhodného odborného partnera. V současné době spolupracujeme s Českou společností pro stavební právo a ČKAIT na celé řadě legislativní problematiky. S.I.A. tak vytváří určité klima, které se odráží do celé členské základny. Na stejném

Ke vzniku S.I.A. krajských rad výstavby došlo v Karlovarském a v Olomouckém kraji, o možném vzniku se uvažuje i v Jihočeském kraji, kde byla založena pobočka České společnosti pro stavební právo. Tato uspořádání nemají právní subjektivitu a jsou podřízena autoritě S.I.A. ČR, s tím že se stávají její krajskou pobočkou.

To je signál toho, že Rada výstavby nevznikla proto, aby byla vytvořena další organizace, ale především z potřeby společného postupu. V Karlových Varech byli zástupci jednotlivých organizací již dříve v kontaktu, avšak společné vystoupení pověřením těchto organizací je významnější.

Za velmi důležitou považuji také další věc, kterou je legitimní lobování při projednávání zákona o veřejných zakázkách. Společným postupem hlavně s SPS ČR se podařilo přesvědčit poslance, že se jedná o rozumný model, odpovídající třeba Německu nebo Rakousku. To je důležitá věc.

Jako dlouhodobý cíl dále vidím , aby se součástí Stavební fakulty ČVUT v Praze stala katedra stavebního práva.

Pokud hovoříme o perspektivách do budoucna, musíme zmínit nutnou zásadní přeměnu našeho školství. Budeme nuceni, když ne jinak, tak ekonomicky, abychom studium strukturovali tak, jak je zvykem v EU. Zde musí jednotlivé profesní skupiny silně působit.na vymezení obsahu náplně studia, zaměřené na požadavky praxe. Také zde musí dojít k  dohodě, ke vzájemné koordinaci. Nemohou prosazovat své zájmy zvlášť podnikatelé, zvlášť inženýři, zvlášť architekti, ale jejich společný záměr bude nutno konzultovat především s kompetentními odborníky a s pedagogy.