Zavádění EMS ve smyslu normy ISO 14 000   (3.díl)

V únorovém čísle SL byl uveřejněn úvodní článek, ve kterém byly naznačeny přístupy, které firma může volit, v případě, že se rozhodne implementovat systém ekologicky orientovaného řízení. Druhý díl uvedl první kroky při zavádění EMS.

Vlastní implementace systému environmentálního managementu (EMS) v každé organizaci předpokládá vyrovnat se šesti tématickými okruhy, jejichž naplnění norma ISO 14 001 vyžaduje v kapitole 4 - požadavky na systém environmentálního managementu. První prvek 4.1 - všeobecné požadavky má proklamativní charakter a vyžaduje, aby organizace vytvořila a udržovala EMS popsaný v normě ISO 14001. Pro další prvky jsou již specifikovány jasné požadavky, se kterými se musí organizace vyrovnat. Obsahem této stati je rozvedení dvou následujících prvků: 4.2 - environmentální politika a 4.3 - plánování.

Environmentální politika

Stejně jako v případě systému jakosti i v případě systému zaměřeného na environment je třeba zpracovat politiku pro tuto oblast. Tu norma definuje jako „prohlášení organizace o jejích záměrech a zásadách, vztahujících se k jejímu celkovému environmentálnímu profilu, které poskytuje rámec pro činnost organizace a pro stanovení environmentálních cílů a cílových hodnot.“ Norma vyžaduje, aby e-politiku stanovilo vrcholové vedení organizace. Prakticky jde o prohlášení, které může připravit představitel vedení pro environment nebo rada pro zavádění environmentálního managementu, je však třeba, aby vrcholové vedení organizace obsah politiky projednalo a schválilo, přitom není rozhodující, při jaké příležitosti k tomu došlo, zda v rámci běžných porad vedení či samostatné porady věnované zavádění EMS apod.

Jak bylo uvedeno v definici, e-politika je prohlášení organizace o jejich záměrech a zásadách týkajících se vztahu k životnímu prostředí a její určení je v podstatě dvojí:

• směrem dovnitř – ke všem zaměstnancům společnosti, pro které je signálem o nastartování aktivit firmy ve směru ochrany životního prostředí a zároveň vymezuje základní zásady e-chování a jednání směrodatné pro každého zaměstnance firmy,
• směrem ven – vůči obchodním partnerům a zainteresovaným stranám, jimž představuje nejdůležitější e-záměry dané společnosti.

Vlastní podoba a obsah e-politiky se v zásadě neliší od politiky jakosti. Snahou firem je zpracovat ji do podoby jednostránkového dokumentu, který je zpravidla rozdělen do tří částí. První část nese vlastní označení Environmentální politika společnosti XYZ a dále obsahuje stručné přestavení profilu společnosti a odůvodnění, proč se rozhodla zaměřit své úsilí do oblasti ochrany životního prostředí a zavedení EMS. Těžiště e-politiky představuje její druhá část, ta prezentuje vlastní e-záměry a zásady. Obligatorně norma vyžaduje, aby odpovídaly povaze, rozsahu a e-dopadům činností, výrobků a služeb dané společnosti, obsahovala závazek plnit požadavky platných zákonů a nařízení na ochranu životního prostředí a jiných požadavků, kterým organizace podléhá, dále obsahovala závazek k neustálému zlepšování a prevenci znečištění, poskytovala rámec pro stanovování a přezkoumání e-cílů a cílových hodnot. Nad rámec těchto obligatorních požadavků je pochopitelně možné do obsahu e-záměrů a zásad zařadit další momenty, např.

• integrovat e-aspekty za nedílnou součást podnikatelských rozhodovacích kritérií,
• projektovat výrobky či služby tak, aby se minimalizoval jejich e-vliv ve výrobě, při užívání i likvidaci,
• snižovat nároky na spotřebu zdrojů (materiálů, paliv, energií), omezovat objem odpadů, angažovat se při recyklaci odpadů,
• podněcovat dodavatele, aby též aplikovali EMS,
• radit a kde je to vhodné i vzdělávat zákazníky, distributory a veřejnost s cílem bezpečné manipulace, uskladnění, manipulace, užívání a likvidace výrobků,
• posilovat otevřený přístup a diskuse se zaměstnanci a veřejností v oblasti vlivu společnosti na životní prostředí.

Třetí část e-politiky obsahuje předpoklady, resp. závazky, které ze strany vedení organizace musí být splněny, aby organizace mohla dostát záměrům a zásadám uvedeným výše. V této části se obvykle uvádí i závazek vedení poskytnout nezbytné zdroje k zavedení a udržování systému EMS.

E-politika musí být dokumentována, udržována a sdělena všem zaměstnancům. Pro naplnění tohoto požadavku se obvykle využívá zveřejnění e-politiky na frekventovaným místech (chodbách, nástěnkách) organizace, ve firemním intranetu, možné pochopitelně je seznámení s ní na pracovních poradách apod. Norma ovšem dále vyžaduje dostupnost e-politiky pro veřejnost. Tomuto požadavku firmy mohou opět dostát různým způsobem, zveřejněním e-politiky na firemní www-stránce, vytištěním e-politiky a jejím zpřístupněním ve vstupním prostoru firmy, v místnosti pro jednání s obchodními partnery apod.

Firmy, které v minulosti vyhlásily politiku jakosti, mohou přijmout a zveřejnit e-politiku samostatně nebo mohou integrovat politiku jakosti a environmentu v jeden dokument a vydat společnou politiku jakosti a environmentu.

1. Plánování

Prvek plánování v sobě spojuje několik požadavků: 4.3.1 – environmentální aspekty, 4.3.2 – právní a jiné požadavky, 4.3.3 – cíle a cílové hodnoty a prvek 4.3.4 – program environmentálního managementu.

Východiskem zavádění EMS je zmapování současného e-profilu firmy, jehož smyslem je evidence a zhodnocení vlivů dané organizace na životní prostředí. Norma vyžaduje, aby firma vytvořila a udržovala postup/y pro identifikaci e-aspektů svých činností, služeb a výrobků, které může přímo řídit nebo na které může mít určitý vliv. Pod pojmem environmentální aspekt je normou míněn „prvek činnosti, výrobků nebo služeb organizace, který¨může ovlivňovat životní prostředí.“ Dále se požaduje, aby byly určeny ty aspekty, které mají nebo mohou mít významné dopady na životní prostředí.

Výše uvedené strohé požadavky lze dešifrovat následujícím způsobem. Je nutné zmapovat všechny e-aspekty, jimiž organizace ovlivňuje životní prostředí. Norma neurčuje metodický postup, jak tuto analýzu provést. Předpokládá, že tento postup si určí organizace sama. Podmínkou ovšem je, že předmětem zájmu budou všechny činnosti, výrobky a služby, které jsou předmět aktivit firmy nebo na které má firma vliv. Předmětem zájmu tedy musí být všechny lokality, které firma vlastní. V případě, že společnost disponuje více lokalitami, musí se prověřit e-aspekty ve všech lokalitách, jsou-li si lokality podobné, musí se zohlednit rozdíly ve faktorech e-rizik. Jestliže organizace sdílí lokality s dalšími organizacemi, rozhodující je vliv na danou lokalitu – tzn., je-li organizace pronajímatelem, nese odpovědnost i za e-chování ze strany organizace, která si od pronajímatele pozemek či nemovitost pronajala. V této souvislosti musí do analýzy e-aspektů zahrnout i e-aspekty na lokalitě, kterou pronajala (může totiž smluvně zavázat podnájemce k žádoucímu e-chování). Je-li situace opačná, tzn. že, organizace si pronajala část nebo celý pozemek, objekt apod. analýzy e-vlivů ve vztahu k těmto pozemkům nebo nemovitostem, zařízením apod. budou limitovány vlastnickými a smluvními vztahy k těmto objektům. V případě dočasných lokalit (to je typická situace pro stavební činnost) je součástí analýz e-profilu i e-chování na těchto dočasných lokalitách a pokud je stavební činnost prováděna na více stavbách na jednou, pro účely analýz není nutné vyhodnocovat každou lokalitu individuálně, ale je možné zvolit kategorii činností a identifikovat aspekty s předpokládanými největšími e-aspekty. Pokud organizace nabízí poskytnout (dodavatelsky) služby, např. instalatérské, lakýrnické atd. musí analyzovat i e-aspekty těchto služeb.

Jak bylo uvedeno určení metodického postupu pro analýzu všech e-aspektů je plně v kompetenci organizace, která zavádí EMS. Obvykle se rozdělí organizace do dílčích částí (útvarů, procesů, činností apod.) a v rámci těchto dílčích celků se určují všechny e-aspekty. Přitom je důležité, aby do předmětu analýz byly zařazeny všechny elementy organizace, vypustit nelze např. dopravní komunikace uvnitř firmy či jídelnu, byť její provoz je pronajat stravovací firmě. V rámci takto vymezených částí se provede soupis (evidence) všech nežádoucích vlivů, jimiž firma působí na životní prostředí. Pro snazší orientaci můžeme uvést typické skupiny negativních vlivů na životní prostředí:

• použití zakázaných či omezených látek a přípravků, včetně použití jedů,
• odpady (s důrazem na nebezpečné odpady),
• znečištění vod,
• kontaminace půdy,
• emise do atmosféry,
• uvolňování prachu,
• obtěžování zápachem,
• nadměrný hluk,
• nedodržení požadavků hygienických předpisů pro pracovní prostředí,
• uvolňování termální energie (příspěvek ke globálnímu oteplování),
• vibrace,
• spotřeba surovin a energie (v rozdělení na vratné a nevratné zdroje) atd.

Těžiště zájmu analýz budou představovat reálné (současné) skutečnosti, ovšem vyloučit nelze ani minulé skutečnosti, tzv. staré zátěže. Příkladem starých zátěží může být zamoření v minulosti půdy nežádoucími (např. ropnými) látkami, použití freonů v dosud užívaných chladících zařízeních nebo využití asbestů v různých těsněních, izolačních nástřicích, střechách, ohradách apod. Při vypracování e-aspektů je třeba vzít v úvahu i budoucí vlivy. Ty obvykle vyplývají ze zpřísněných legislativních opatření, které vstoupí v platnost v blízké budoucnosti. Typickým zdrojem poznatků o e-aspektech jsou vlastní pozorování koncových účinků, určení starých zátěží, analýzy ekologických nehod a havárií, popř. i stížnosti veřejnosti apod.

Jsou-li zmapovány všechny e-aspekty, je třeba přistoupit k jejich vyhodnocení a určit podstatné, které norma označuje pojmem významný aspekt. Definice významného aspektu normou je velice vágní, jde o aspekt, který má nebo může mít významný dopad na životní prostředí. Opět je na organizaci, jaká kritéria a postupy pro vyhodnocování významných aspektů zvolí. Obvykle se volí taková kritéria jako rozsah vlivu, závažnost vlivu, pravděpodobnost nebo četnost či trvání vlivu, riziko nedodržení legislativních požadavků. Při vyhodnocování vlivů můžeme dále přihlížet k synergickému efektu, tzn. provázání s dalšími vlivy, okamžiku působení (např. hluk v nočních hodinách) atd.

Organizace sama určí, která kritéria považuje za určující, popř. jaké váhy významu jim přidělí. Stejně tak má organizace volnost v určení bodových stupnic. Pro určení hranice „významnosti“ se obvykle užívá Paretův princip, tzn. 20% nejvýše vyhodnocených aspektů ze všech zjištěných aspektů je považováno za významné.

Logika analýz, jejichž cílem je určit a vyhodnotit e-profil firmy je zřejmá z následujícího schématu a příkladu.

Analýza

Příklad registru aspektů

Je přirozené, že zmapování e-aspektů nemůže být vypracováno jednou pro vždy, jednak se mění eko-legislativa, mohou se měnit používané technologie, výrobky, služby, použité suroviny atd. Všechny tyto skutečnosti musí najít odraz v registru e-aspektů, který musí být průběžně aktualizován.

Znalost e-profilu organizace má zásadní význam pro koncipování celého systému environmentálního managementu v každé organizaci. V závislosti na určení aspektů s významnými vlivy mají být určovány e-cíle, výcvikové programy, externí komunikační aktivity, řízení provozních činností, monitoring, interní audity apod.

4. díl článku