Současné možnosti využívání informací

Společnost IDC uveřejnila výsledky v pořadí páté studie, která hodnotí rozvoj informační ekonomiky v 55 zemích světa v roce 2000. Jedná se o země, které dohromady vytvářejí 97 % světového HDP a mají 99% podíl na výdajích za informační technologie. Analýza, používaná ve studii IDC hodnotí jednotlivé země tzv. indexem informační společnosti (ISI), tj. podle schopnosti přijímat a absorbovat informace a informační technologie. Hodnocení vychází ze čtyř kategorií infrastruktury, a to počítačů, informací, internetu a sociální infrastruktury.

Internet měl v roce 2000 téměř 100 miliónů nových uživatelů. Nejvyšší pořadí u internetové infrastruktury získalo Švédsko, Singapur a Austrálie, Spojeným státům patří v této kategorii 10. místo. Spojené státy, považované obecně za nositele technického pokroku v oboru informací a informačních technologií, ještě znevýhodňuje průměrné skóre v informačním sektoru a nízké skóre v sektoru sociálním. K zemím s nejsilnější informační infrastrukturou patří Tchaj-wan, Nizozemsko a Dánsko. Nejlepší sociální infrastrukturu mají Norsko, Hong-kong a Japonsko. V hodnocení počítačové infrastruktury se umístily na prvním místě Spojené státy, následované Singapurem a Austrálií. V celkovém pořadí si udrželo vedoucí postavení dominantní informační ekonomiky na světě Švédsko. Spojené státy, které obsadily v roce 1999 druhé místo, klesly na čtvrtou pozici a vyměnily si tak místo s Norskem. Třetí místo patří Finsku.
(Hospodářské noviny, 12. 2. 2001)

V roce 1977 zavedl americký národohospodář Marc Porat do makroekonomických statistických zjišťování Ministerstva obchodu USA vedle sledování tří tradičních sektorů (zemědělství, průmysl a služby) čtvrtý sektor. Čtvrtým sektorem se staly informace, informační průmysl. Informační sektor zahrnuje činnosti, podnikání a profese spojené se shromažďováním, zpracováním a poskytováním informací. Od doby, kdy začal být oficiálně sledován, vykazuje informační sektor růst objemu tržeb i počtu zaměstnaných osob, a to i v letech hospodářské recese. Tyto trendy zasáhly i země s totalitními režimy ve střední a východní Evropě. Plně se však mohly uplatnit až po roce 1990, v ekonomikách transformujících se na podmínky volného trhu. Významným rozvojem prošly technické nástroje informačního průmyslu - informační a komunikační technologie (ICT). „Ekonomická moc závisí více na informacích než na kapitálu, protože na určité úrovni průmyslového rozvoje je snadnější získat peníze, než příslušný know-how." (Alvin Taffer: Posun moci). Tento nový sektor ekonomiky má ještě jednu přednost: zbožím v informačních systémech a službách nejsou informace samy o sobě, ale informační produkty. Informace se neprodávají, ale sdílejí. Novým oborem, rozvíjeným a připravovaným v oblasti státního i podnikového výzkumu, který najde uplatnění v podnikatelské sféře v příštích letech je „řízení znalostí" (Knowledge Management). Tento obor má řadu společných rysů se systémem řízení jakosti a stane se pravděpodobně v budoucnu jeho součástí. Klade si za cíl vytvořit ve struktuře podniku systémy, metody a techniky které umožní uspořádání získaných informací a jejich sdílení příslušným vybraným týmům či jednotlivcům a současně povedou automaticky k tomu, aby informace a znalosti, do jejichž získání podnik investuje, se staly součástí těchto systémů.

Stavebnictví jako národohospodářské odvětví je charakteristické vysokým podílem kompletací a užití výrobků jiných odvětví (více než 74 %) a ovlivňuje tak významně výsledky dalších oblastí ekonomiky, jejichž výrobky a služby používá, zabudovává do staveb a spotřebovává. Největší podíl na této mezispotřebě patří průmyslu stavebních hmot (až 60 %). K dalším znakům stavební výroby patří nestálost místa realizace, umí se pohybovat po území státu, případně i za jeho hranicemi. Významný podíl z ceny stavebního díla připadá na dopravní náklady. Doba realizace produktu je relativně dlouhá. Výsledkem jsou stavební díla s dlouhodobou životností a vysokou náročností na údržbu a opravy. Stavební činnost patří - z důvodu ochrany veřejného zájmu - k oblastem, kde je uplatňována řada právních předpisů, technických norem a doporučení. Podílí se na tvorbě krajiny a má výrazný dopad na životní prostředí, ovlivňuje faktory vnitřního prostředí budov.

Všechny tyto charakteristické znaky předznamenávají šíři a pestrost informačních potřeb stavebnictví. Z pohledu účastníků stavebního procesu se liší potřeba informací, znalostí a zkušeností podle místa a profese, kterou jednotliví účastníci zaujímají: stavebníci, projektoví manažeři, projektanti, stavební a montážní firmy, stavební úřady, obce, majitelé a správci nemovitostí, nájemci, realitní kanceláře, finanční ústavy. K nim je třeba přidat pedagogy a studenty odborných stavebních škol, znalce, konzultanty a specialisty řady stavebních a příbuzných oborů.

Přes tuto náročnou informační potřebu patří stavební profese v České republice ve vztahu k využívání moderních informačních systémů a technologií spíše k těm konzervativnějším. Platí pro ně stále konstatování ze zprávy Národního úřadu pro hospodářský rozvoj ve Velké Británii z roku 1985: „projektanti a jiní uživatelé dávají přednost zkušenosti (vlastní nebo svých kolegů) před publikovanými informacemi, pokládají normy a jiné oficiální dokumenty za příliš složité a vyhýbají se jim a často ani neznají celkový rozsah dostupných informací".

Zkušenosti Informačního centra ČKAIT potvrzují, že stavební odborníci hledají informace nejdříve „neformálními komunikačními cestami", tj. u svých kolegů na pracovišti, uvnitř firmy, u kolegů v oboru. Teprve po vyčerpání těchto neformálních cest se obracejí na formální informační zdroje, mimo jiné na Informační centrum ČKAIT. Z hlediska výsledku je lhostejno, zda se potřebné informace získají z neformálních nebo formálních zdrojů. Bohužel, dovídáme se často, že za hledáním v neformálních zdrojích jsou hodiny i dny poptávání, odkazování na další neformální zdroj, telefonování či dopisování. Instituce, které se profesionálně věnují práci s informacemi - jako je např. Informační centrum ČKAIT - sice nezaručují stoprocentní úspěšnost ve vyřizování dotazů. Při vyhledání potřebných informací - pokud je nemají samy k dispozici - však používají formalizovaných a strukturovaných informačních průzkumů, kde postupně systematicky prozkoumají, vyhodnotí, případně vyloučí v úvahu připadající informační zdroje.

Jako příklad můžeme z praxe IC ČKAIT uvést dotaz, zda je v České republice k dispozici překlad stavebního zákona a prováděcích vyhlášek do anglického či německého jazyka. Informační centrum takový překlad nepořizovalo; informačním průzkumem jsme zjistili, že anglický překlad lze zakoupit v Ústavu územního rozvoje v Brně. Německý překlad jsme nenašli; nelze ovšem vyloučit, a je naopak pravděpodobné, že překlad do němčiny pořídila některá stavební firma, která má např. německé majitele apod. Překlad ovšem pořídila pro vlastní potřebu a není předmětem informační nabídky v rámci sledovaných informačních kanálů. Druhý příklad je poněkud kuriózní. Klient potřeboval získat řecký stavební zákon a jeho zájem se týkal exportu investičního celku do Řecka. Průzkum ve státních informačních agenturách, které mají v náplni své činnosti podporu exportu a pomoc exportérům nepřinesl potřebný výsledek, dotaz byl pro tyto agentury příliš speciální. Zdlouhavé a neprůchodné se ukázalo i jednání klienta z řeckým zastupitelským úřadem v Praze a s českým v Athénách. Stavební zákon se však přeci jen podařilo získat. Jak? Obrátili jsme se na Stavební fakultu v Praze s dotazem, zda tu nejsou studenti z Řecka. Byli, a jejich prostřednictvím klient získal jak stavební zákon, tak jeho překlad do češtiny. Třeba dodat, že s minimálními náklady.

K historicky prvním místům, které se cíleně věnovaly shromažďování, zpracování a zpřístupňování technických informací, patřily technické knihovny, odborné školy, profesní a stavovské spolky a svazy. První stavovský inženýrský spolek v českých zemích, Spolek architektů a inženýrů v Čechách, vznikl v roce 1865. Spolková činnost se zaměřovala na vydávání odborných časopisů, teoretických publikací a příruček pro stavební praxi, pořádání "debatních večerů" a přednášek věnovaných otázkám inženýrské profese a praxe, provozování knihovny a čítárny, budování a uchovávání knihovního fondu, podporu specializovaných výstav a přehlídek. Zatímco v bývalé Československé republice spolková činnost ustala po roce 1848, v západním světě dále pokračovala a specializovala se podle nově vznikajících oborů. Potřeba organizace informačních fondů, získávání informací z jiných zemí a jejich mezinárodní výměny vedla v 60. a 70. letech ke vzniku národních stavebních informačních středisek v mnoha zemích (státem podporovaných) a k založení celosvětové Unie stavebních informačních středisek (UICB). Organizaci mezinárodního sdílení informací, spolupráci v oblasti tvorby stavebních informačních systémů má ve svém statutu také Mezinárodní rada pro stavební výzkum projektování a dokumentaci (CIB), sdružující výzkumné, projektové a informační instituce ve stavebnictví v mnoha zemích světa. Její pracovní skupiny W 57 - dokumentace přenos informací a W 73 - komunikace ve stavebnictví - se zabývají toky informací mezi účastníky výstavby. CIB se podílela na vzniku mezinárodní databáze stavební odborné literatury ICONDA (viz heslo ICONDA).

Také v informačním sektoru je třeba z řady důvodů uplatňovat ochranu veřejných zájmů, ochranu práv osobnosti a právními předpisy regulovat činnost a nakládání s informacemi a informačními systémy. V posledních dvou letech byly v ČR přijaty významné právní dokumenty, týkají se informací:
·  Zákon č. 106/1999 Sb., z 11. 5. 1999, o svobodném přístupu k informacím
Zákon ukládá povinným subjektům v oblasti veřejné správy povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, upravuje způsob zveřejňování informací, způsob podávání žádostí o poskytnutí informací a jejich vyřizování, řeší hrazení nákladů, které vzniknou v souvislosti s poskytováním informací.
·  Zákon č. 101/2000 Sb. ze 4. 4. 2000, o ochraně osobních údajů á o změně některých zákonů
Zákon upravuje ochranu osobních údajů o fyzických osobách, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a při jejich předávání do jiných států. Definuje osobní údaje a citlivé údaje týkající se fyzických osob. Upravuje poslání a povinnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů, který se tímto zákonem zřizuje.
·  Zákon č. 365/2000 Sb., z 14. 9. 2000, o informačních systémech veřejné správy a o změně některých zákonů
Zákon upravuje práva a povinnosti osob, které souvisejí s vytvářením, provozem a rozvojem informačních systémů veřejné správy. Vymezuje působnost Úřadu pro státní informační systém. Provozovateli informačních systémů veřejné správy jsou ministerstva, jiné správní úřady, orgány územní samosprávy v přenesené působnosti a další státní orgány.
·  Zákon č. 121/2000 Sb., z 7. 4. 2000, o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
Zákon upravuje vedle práva autora k jeho dílu a práv souvisejících s právem autorským také právo pořizovatele k jím pořízené databázi. Za dílo autorské se podle tohoto zákona považuje také počítačový program, pokud je vlastním duševním výtvorem autora. Databáze je považována za dílo souborné.

Řada speciálních právních předpisů ukládá povinnost vybraným subjektům vést konkrétní informační systémy. Na základě zákonem uložené povinnosti je v ČR vedeno více než 360 informačních systémů. Jsou vedeny orgány státní správy, dalšími subjekty veřejné moci a nestátními subjekty. Mezi tyto předpisy patří také autorizační zákon (zákon č. 360/1992 Sb.), který ukládá České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a České komoře architektů povinnost vést seznamy jimi autorizovaných osob. Povinnost vedení evidencí a úředních seznamů upravuje cca 250 zákonů a dalších právních předpisů.

Některé základní pojmy v oblasti informací definují přímo právní předpisy. Řada dalších termínů patří k odborné profesní komunikaci informačních pracovníků a ty nejpoužívanější by měli znát i uživatelé informací. Uvádíme některé z nich s cílem usnadnit uživatelům orientaci v nabídce a možnostech informačních služeb.

jako nový vědní obor vznikla v 50. letech dvacátého století jako výsledek vědeckotechnické revoluce a kybernetiky. Zahrnuje tři základní okruhy problémů: informační teorie, informační technologie a informační funkce a služby.

jsou vyhodnocené soubory dat, která jsou užitečná ve vztahu ke skrytým nebo projeveným potřebám uživatelů. Znamená to, že ne všechna data jsou informace; informacemi jsou pouze taková data, která naplní informační potřebu uživatelů. Slovo informace pochází z latinského „informare", složeného z „in" a „formare", tj. utvářet, sdělovat představu. Opakem informace je exformace - nadbytečná data.

funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, dále nástroje umožňující výkon informačních činností. (Zákon o informačních systémech veřejné správy)

získávání a poskytování informací, shromažďování, vyhodnocování a ukládání dat na hmotné nosiče a uchovávání, vyhledávání, úprava nebo pozměňování dat, jejich předávání, šíření, zpřístupňování, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace dat ukládaných na hmotných nosičích. Informační činnosti je prováděna správci, provozovateli a uživateli informačních systémů prostřednictvím technických a programových prostředků. (Zákon o informačních systémech veřejné správy)

soubor pravidel pro výkon odborných činností spojených s vytvářením, rozvojem a využíváním informačních systémů veřejné správy. Jsou uveřejňovány ve Věstníku Úřadu pro státní informační systém. (Zákon o informačních systémech veřejné správy)

Původní dokumenty, tj. knihy, časopisy, sborníky, studie, zprávy, listiny. Jsou ukládány především v knihovnách a archivech. Archivy a knihovny představují uspořádané sbírky fyzicky samostatných a samostatné existence způsobilých informačních pramenů. Tyto uspořádané sbírky vznikají dodatečným vytvořením celku z dokumentů, které existovaly mimo informační systém. Takto dodatečně vytvořený celek fyzicky oddělených informačních pramenů se označuje jako fond, případně pomocí přípony „téka" (filmotéka, fonotéka, videotéka, diafonotéka).

Daným formalizovaným způsobem zpracované údaje o primárních pramenech: záznamy uložené v databázích, v ručních lístkových katalozích, rešerše, excerpce (výpisky) z primárních dokumentů aj.

Zasílání kopií obsahů odborných časopisů. Tyto služby jsou v zahraniční rozšířené a běžné, poskytují je odborné knihovny. Z kopií obsahů lze zjistit názvy článků a jména autorů. Klient si z obsahu vybere články, které ho zaujaly a vyžádá si jejich xerokopii. Podobnou službu si mohou zájemci objednat v Informačním centru ČKAIT, které na požádání zašle seznam domácích (prakticky všechny vydávané) a zahraničních odborných časopisů.

soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Zvláštní práva k databázi přísluší pořizovateli databáze. (Autorský zákon)

V 80. letech se v informační terminologii rozlišovaly pojmy databáze a databanka. Termín databáze označoval - v pravém významu tohoto slova, znamenajícího doslovně datová základna - soubor shromážděných dat, určených k elektronickému zpracování a uložení. Databanka pak představovala soubor dat zpracovaných a uložených na počítači pomocí příslušného počítačového programu. Dnes se používá termín databáze v obou významech. Podle charakteru informací, které databáze obsahují, je rozdělujeme na databáze dokumentografické, faktografické, referenční a fulltextové (případně hypertextové).

(také bibliografické nebo literární informace) jsou informace o původních dokumentech, tj. odborných knihách, statích, článcích, výzkumných zprávách, studiích a dalších publikovaných i nepublikovaných dokumentech. Jsou ukládány do databází zpravidla ve formalizované podobě tzv. záznamů. Každý záznam obsahuje bibliografické informace (jméno autora, název knihy, článku aj., vydavatele, rok vydání apod.), klíčová slova a stručnou anotaci obsahu dokumentu. Výběr a přiřazení klíčových slov se nazývá indexování dokumentu. Knihovnické zpracování dokumentů je historicky nejstarší formou zpracování informací (v podobě ručního, lístkového katalogu - autorského, jmenného a předmětového) a knihovní fondy jsou nejstarší poznatkové informační systémy. Dokumentografické informace slouží především pracovníkům v oblasti vědy, výzkumu a vývoje, ale také řídícím pracovníkům a projektantům, kteří tak průběžně získávají signální informace o primárních pramenech daného oboru či daného problému.

Dokumentografické informace o odborné stavební literatuře a dalších nepublikovaných dokumentech v ČR a částečně také v SR shromažďuje a zpracovává formou dokumentografické databáze Informační centrum ČKAIT. Monitoruje se zde více jak 100 titulů odborných časopisů a zpravodajů, tj. prakticky veškerá produkce odborných periodik vydávaných ve stavebnictví a v příbuzných oborech v ČR a v SR. Uživatelé informací si mohou zadat zpracování rešerše z databáze (viz heslo rešerše). Dokumentografické databáze z národní odborné stavební literatury jsou zpracovávány ve všech vyspělých zemích světa. Jako příklad můžeme uvést databázi PASCAL ve Francii, ARCHITEXT a částečně COMPENDEX v USA, BYGGDOK ve Švédsku, PICA ve Velké Británii, RSWB v Německu.

(International Construction Database) mezinárodní databáze stavební odborné literatury. V rámci činnosti nevládní organizace CIB byla uvedena do provozu v IRB (Informationszentrum Raum und Bau) Stuttgart v Německu v r. 1980 jako nástupce mezinárodního systému CIBDOC, který vznikl koncem 70. let. Databáze ICONDA je jednojazyčná (pracovním jazykem je angličtina), má jednotný formát a vlastní selekční jazyk (FINDEX). Producentem systému je IRB Stuttgart, systém je kooperační na ekonomickém podkladě, na jeho tvorbě se podílí více než 20 informačních středisek z 18 zemí, která monitorují kolem 300 hlavních odborných periodik z těchto zemí. V České republice provozuje databázi ICONDA Informační centrum ČKAIT, kde lze objednat rešerši. Původní dokumenty lze pak objednat u národních zpracovatelů záznamů; ceny kopií dokumentů jsou na naše zvyklosti vysoké.

Obsahují konkrétní textové a číselné informace. Tvoří se soubory ukazatelové a parametrové, umožňující např. porovnání vlastností obdobných druhů stavebních hmot, výrobků, konstrukcí, technologií, strojů a zařízení včetně možnosti mezinárodního porovnání. Charakter faktografických informací mají např. katalogy stavebních výrobků, řady makroekonomických dat, s nimiž pracuje statistika apod. Příkladem velké faktografické databáze je např. „Wer liefert was?" (kdo co vyrábí), databáze dodavatelů (producentů) všech druhů výrobků (nikoliv služeb) z evropských zemí; nebo mezinárodní kalendář veletrhů a výstav - Tradeshow Directory - z produkce vydavatelství m+a ve Frankfurtu nad Mohanem. Faktografickým systém informací jsou také např. katalogy veletrhů a výstav.

Představují „informace o informacích", obsahují informace o automatizovaných i tradičních zdrojích informací, producentech a provozovatelích informací (knihovny, archivy, informační a poradenské instituce, dokumentografické a faktografické databáze, informační systémy o území, fototéky, videotéky, filmotéky, experti, vydavatelé odborné literatury a další). Jednotlivé záznamy obsahují kontaktní adresu, stručnou charakteristiku poskytovaných služeb a ekonomické podmínky zpřístupnění informací. Referenční systémy umožňují základní orientaci v informačních systémech.

Plnotextově uložené původní dokumenty ve speciálním programovém prostředí, které umožňuje vyhledávání podle čísel a názvů dokumentů, slovních spojení, otevírání nového dokumentu z místa odkazu v původním dokumentu apod. Jsou vhodné a využívají se zejména pro ukládání právních předpisů, normativních dokumentů, tj. dokumentů s určitým způsobem sjednocenou a definovanou základní terminologií. Naproti tomu literární dokumenty je výhodnější indexovat a ukládat do databázového programu. Využití předností fulltextového nebo hypertextového prostředí tu brání množství použitých synonym a dalších jazykových možností, jak vyjádřit či popsat stejný pojem mnoha způsoby. V ČR je k dispozici několik systémů platných právních předpisů, průběžně aktualizovaných. Informační centrum ČKAIT vydalo koncem roku 2000 první CD s hypertextovým informačním systémem „Rezortní systém jakosti Ministerstva dopravy a spojů v oboru pozemních komunikací. Technické podmínky".

V informačních činnostech soupis informačních pramenů na zadané téma. Zpracování rešerší z automatizovaných databází umožňují klíčová slova, kterými byl indexován primární, původní dokument. Klíčové slovo je zadáno jako dotaz, v databázi se automaticky vyhledají příslušné záznamy, které toto klíčové slovo obsahují. Rozlišujeme několik druhů rešerší:
Individuální rešerše - jednorázová rešerše na specifické téma. Její zadání je označováno také jako individuální profil. Rešerše může být zadána jako tématická (pomocí klíčových slov),. nebo autorská (zajímají nás publikované články určitého autora).
Průběžná rešerše - dodávání nových tématicky vybraných informací v pravidelných časových intervalech, které zaručí příjemci trvalou informovanost.
Retrospektivní rešerše - rešerše zpracovaná za určité časové období, ve kterém se shrnou tematicky vymezené dokumentační záznamy z celého informačního fondu. využíváním individuálních profilů zadávaných na dané téma či při zahajování nového úkolu zpracování retrospektivní rešerše na dané téma.

je selekční jazyk deskriptorového typu, určený k podrobné charakteristice obsahu zpracovaných dokumentů. Plní funkci řízeného slovníku databáze (databází). Deskriptory (klíčová slova) jsou termíny přirozeného jazyka, které byly zvoleny k vyjádření obsahu zpracovávaných dokumentů a dotazů. Mohou se používat ve slovním nebo také v kódovém (číselném) vyjádření. Tezaurus je zpravidla uspořádán tématicky v hierarchické struktuře a v podobě abecedního rejstříku, zpravidla způsobem rotovaného rejstříku typu KWIC (Key Words in Context - klíčová slova v kontextu). Do rotovaného rejstříku je abecedně zařazeno každé významové slovo deskriptoru - pokud např. deskriptor obsahuje tři významová slova, objeví se v rejstříku třikrát. Příklad užití rotovaného rejstříku znají čtenáři mj. ze Slovníku pojmů ve výstavbě (vydalo Informační centrum ČKAIT v r. 2000 v ediční řadě Doporučených standardů metodických s označením DOS M 01.01), kde je použit pro abecední rejstřík hesel slovníku. Sestavení tezauru příslušné databáze je práce náročná a složitá. Česká národní databáze stavební odborné literatury vytvářená a provozovaná v Informačním centru ČKAIT využívá mezinárodního stavebního tezauru, který vznikl jako výsledek spolupráce zemí bývalé RVHP. Obsahuje kolem 10 tisíc deskriptorů a jejich podob v 8 jazycích. Lze předpokládat, že tento tezaurus je používán v dalších zemích bývalého východní bloku, zejména v Polsku, Maďarsku a Rusku.

Marie Báčová,
Informační centrum ČKAIT
ckait@netforce.cz