Zavádění EMS ve smyslu normy ISO 14 000   (1.díl)

Uplynulé desetiletí přineslo řadu závažných změn, které se výrazně dotkly i podnikatelských subjektů. Přechod k tržní ekonomice, privatizace, liberalizace v obchodních vztazích, sílící globalizační dopady a řada dalších momentů vyvolaly logický tlak na transformaci podniků, jejich restrukturalizaci, změny v přístupech řízení atd.

Z hlediska úspěšného fungování firem jejich management musel do repertoáru řídicích praktik zavést strategické řízení, využívat projektové řízení, hledat cesty (zpravidla v podobě zeštíhlení) jak zvýšit výkonnost, produktivitu jimi řízených organizací. Záhy se ukázalo, že převaha nabídky nad poptávkou vyvolává nové přístupy k orientaci na zákazníka, jejichž samozřejmým důsledkem bylo mimo jiné i prokazování dobrých praktik při zabezpečování jakosti v podobě certifikace systému managementu jakosti ve smyslu norem ISO 9000. Je bezesporu příjemným zjištěním, že řada podnikatelských subjektů se v oblasti péče o jakost s těmito novými tendenci velice rychle vyrovnala a v ČR v současnosti působí již na 3 tis. firem, jejichž systém zabezpečování jakosti odpovídá mezinárodnímu standardu ISO řady 9000.

1 Přístupy EMS

S přístupy EMS se můžeme setkat ve dvou podobách:

• v normách ISO řady 14 000,
• v přístupech nařízení Rady (EEC) 1836/93 – EMAS.

V r. 1996 byly ve strukturách ISO přijaty další standardy, tentokrát zaměřené do oblasti EMS, reprezentované normami ISO řady 14 000, které byly v r. 1997 přeloženy do češtiny a jsou pro zájemce běžně dostupné v síti prodejen ČSN. I v tomto případě (podobně jako u norem ISO 9000) jde o nezávazné dokumenty, jejichž dodržování je v zásadě dobrovolné, nicméně může být vyžadováno smluvně, poznatky ze zahraničí signalizují, že může být zavedení norem vyžadováno státními orgány apod. Normy ISO 14 000 představují celosvětově transparentní normativní dokumenty, které slouží jak pro zavedení EMS do podnikové praxe, tak pro certifikaci těchto systémů. Stejně jako v případě QMS i pro zavádění a certifikaci EMS byla vypracována řada norem:

• ČSN EN ISO 14 001:97 – EMS – specifikace s návodem pro její použití – představuje kriteriální normu, podle které je prováděna vlastní certifikace (ostrý audit) – analogie s normou ISO 9001,
• ČSN EN ISO 14 004:97 - EMS - všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám – představuje metodickou pomůcku pro zavádění EMS do podnikové praxe – analogie s normou ISO 9004,
• ČSN EN ISO 14 010-12:97 – soubor tří norem pro realizaci auditů, upravují pokyny pro provádění certifikačních auditů, kvalifikační požadavky na auditory, mohou sloužit jako inspirační podklad pro koncipování interních auditů – analogie s normou IS0 10 011,
• ISO 14 020-4 – Eco-labeling – soubor norem určený k environemntálnímu značení,
• ISO 14 031 - Metodické pokyny pro hodnocení environmentálního profilu,
• ISO 14 041-4 – Hodnocení životního cyklu výrobku (LCA).

Směrodatné pro zavedení a certifikaci EMS je zejména norma ISO 14 001, dle této normy zpravidla bývá strukturován EMS popsaný v environmentální příručce. Pro vlastní certifikaci je určující jen vlastní text normy, informativní příloha je již fakultativním dokumentem a neměla by být vůči jejím požadavkům vystavena případná neshoda.

V r. 1993 bylo ve strukturách tehdejšího EHS vydáno nařízení Rady 1836/93 – EMAS –Eco-Management Audit Scheme, které nastartovalo požadavky pro formování národního systému ověřování EMS v členských státech EU. Jednotlivé státy EU se s tímto nařízením vyrovnaly vydáním vlastního zákona či nařízení vlády, které vytvořilo rámec pro ověřování a registraci systému environmentálního managementu, který je specifikován v příloze nařízení EMAS. Česká republika, jako přidružený člen EU, přistoupila k aplikaci EMAS formou usnesení vlády č. 466 z 1.7.19988. Tím byl dán rámec institucionálního zabezpečení pro zavádění a ověřování EMS v ČR ve smyslu požadavků evropské direktivy 1836/93.

Oba systémy (ISO 14 001 i EMAS) mají přibližně stejné požadavky na zavedení a udržování EMS. Požadavky EMAS jsou v některých bodech přísnější než požadavky vyplývající z norem ISO 14 000. Odlišnosti jsou i při ověřování zavedeného systému: zatímco přístupy ISO 14 000 předpokládají certifikaci prostřednictvím akreditovaných certifikačních organizací (tak jak je tomu i v případě certifikací systémů jakosti) a v případě kladného výsledku vystavení certifikátu, přístupy EMAS vyžadují verifikaci systému autorizovanými verifikátory, kteří v případě úspěchu ověří prohlášení o stavu životního prostředí.

Subjekty, které se ČR rozhodnou zavádět systém řízení zaměřený na ochranu životního prostředí (EMS) mají dvě možnosti: buď postupovat podle přístupů vyplývajících z norem ISO 14 000 nebo z přístupů EMAS. Přiznejme, že drtivá většina českých firem (96 %) se rozhodla pro ISO 14 000. Ke konci roku 2000 vlastnilo v České republice certifikát celkem cca sto firem, z toho největší podíl příslušel odvětvím elektrotechniky a služeb, ve stavebnictví včetně výroby vápna a cementu byly vystaveny dosud 4 certifikáty osvědčující zavedení EMS.

Stejně jako tomu bylo v oblasti jakosti, i v oblasti environmentu frmy, které zavedly EMS a mají systém certifikován, si slibuje využít tuto skutečnost marketingově, zároveň tento moment může být zohledněn při uzavírání pojištění apod. Někteří producenti zavedli a certifikovali EMS s cílem čelit argumentům ze strany zahraničních konkurenčních firem, které tuzemským vývozcům vytýkají eko-dumping. Prováděné výzkumy ukazují, že stále častěji zahraniční zákazníci se dotazují, popř. již vyžadují zavedení EMS Ve stejném duchu vyznívají signály od automobilových výrobců z léta loňského roku, kteří svým subdodavatelům přednesli požadavek, že by nejpozději do dvou let měli mít zaveden EMS. Poznatky ze zahraničí ukazují, že zavedení systému environmentálního managementu může být vyžadováno státními orgány ve firmách působících v ekologicky rizikových oblastech (v národních parcích, chráněných krajinných oblastech apod.). Zavedením systému EMS firma jasně demonstruje svůj vztah k životnímu prostředí pro své partnery i okolí (veřejné mínění).

2. Vztah EMS a QMS

Jak bylo naznačeno výše, systémy jakosti a environmentu si jsou velice blízké, nicméně existují i odlišnosti. Co je spojuje jsou především obdobné postupy při zavádění – opět se vyžaduje vedení dokumentace (jejíž rozsah je zpravidla nižší a může být řešen i doplněním stávající dokumentace QMS), vypracování environmentální příručky, vedení záznamů, jimiž se prokazuje realizování obligatorních činností, i v tomto případě je vyžadováno zapojení vrcholového managementu, který schvaluje environmentální politiku a cíle, jmenuje představitele vedení (zmocněnce) pro environment, organizuje alespoň jednou ročně přezkoumání vedením. I další požadavky budou známé – realizování interních auditů, v případě neshod přijímání nápravných nebo preventivních opatření atd. Certifikace EMS probíhá obdobně jako QMS, vystavený certifikát zpravidla platí po dobu 3 let a v určených intervalech (obvykle ročních) jsou prováděny dohledy.

Pochopitelně existují i rozdíly – předně úhelem pohledu EMS je ochrana životního prostředí, takže např. ve skladech nás nebudou zajímat podmínky skladování či manipulace, které by vedly k zhoršení jakosti, ale takové, které by mohly způsobit poškození životního prostředí. EMS ovšem zahrnuje i oblasti a činnosti firmy, které nemusely být předmětem certifikace systému kvality, avšak pro ekologické chování mají význam - jak je kotelna, čistírna odpadních vod, tranformátorovny, ale i údržbářské provozy, kantýny, do systému je zahrnuto eko-chování administrativních pracovníků atd.

Pro stavební firmy, kterým se sice certifikát vydává pro registrované sídlo organizace, je pochopitelně směrodatné i eko-chování na jednotlivých stavbách. Těžištěm zájmů z hlediska certifikace jsou veškeré provozní (výrobní, stavební) činnosti zabezpečované stavební organizací a činnosti, na které stavební organizace má vliv, tzn., že žádoucí chování externích subjektů může smluvně ovlivnit. Tato skutečnost má značný význam pro ty stavební organizace, které se zaměřují na engineering a část nebo dokonce i veškeré vlastní stavební práce zajišťují subdodavatelsky. V těchto případech předmětem certifikace je i chování subdodavatelských organizací na stavbě, jsou-li jejich činnosti vykonávány pro stavební organizaci (v roli vyššího dodavatele), který žádá o certifikaci.

Důležitým momentem je i vymezení subjektu, který usiluje o certifikaci EMS. Přístupy EMAS preferují verifikaci v rámci celé organizace, certifikace ISO 14 000 připouští i certifikaci organizačních složek firmy (závodů, divizí), ale vždy musí jít o celistvý subjekt, nelze tedy v žádosti o certifikaci vyčlenit např. kotelnu, či výdejní místo pohonných hmot, protože nesplňuje ekologické požadavky.

Doc. Ing. Jaromír Veber, CSc.
vedoucí katedry managementu VŠE Praha
jveber@wo.cz

2. díl článku