Estakáda Ruzyně

V roce 2000 se po dostavbě úseku 516 mezi dálnicí D5 a Karlovarskou silnicí I/6 zklidnila situace v Řepích a Zličíně. Stejnou vyhlídku mají občané Ruzyně v roce 2001, kdy bude otevřen úsek 517 mezi silnicí I/6 Karlovarskou a silnicí I/7 Slánskou, která navazuje na Evropskou třídu v Praze 6.

Dominantním objektem na tomto úseku je most SO 2055 - Estakáda Ruzyně, délky 1003 m, s půdorysnou plochou 37 885 m², převádějící šestipruhou rychlostní komunikaci silničního okruhu. Celková dispozice mostu je patrna z obrázku č. 1. Most sestává ze dvou samostatných konstrukcí pro každý dopravní směr, které tvoří vždy dva oddělené dilatační celky se sparou nad pilířem 6. Kratší část délky 168,90 m dotváří mimoúrovňovou křižovatku Řepy a je doplněna rampami odbočujících větví. Most dále překračuje pásmo biokoridoru Litovického potoka, místní komunikace, železniční vlečku a trať ČD a vytváří koridor pro výhledovou rychlodráhu "PRAK".

Základní technické řešení mostu bylo předloženo zhotovitelem jako varianta v nabídkovém řízení a bylo přijato investorem k realizaci jako nejlepší. Řešení spočívá ve vylehčené nosné konstrukci z předpjatého betonu C 30/37-3a, tvořené dvojicí komorových nosníků spojených deskou u estakády, resp. jedním nosníkem u ramp. Rozpětí polí jsou od 30,0 m do 46,0 m, výška nosníku je konstantní 2,50 m.

Pilíře jsou členěné na dva sloupy oválného tvaru s plynule se rozšiřující hlavicí. Zaoblení bylo uplatněno i u tvaru příčného řezu nosné konstrukce. Založení mostu je, kromě opěry P1, na vrtaných pilotách Ø 1,22 / 1,10 m délek a˛ 22,0 m, spojenżch v hlavách vylehčeným základovým prahem. Základní tvar zaoblených pilířů se objevuje i na opěrách a přispívá k jednotnému vzhledovému působení díla. Tomu je přizpůsoben plášť bednění z prken jednotné šířky s pravidelným rozdělením styků a zvýrazněním struktury dřeva, resp. spar.

Uspořádání mostu umožňuje opakovaný postup výstavby po polích, celkem 48 polí u estakády a 4 u ramp. Celkem 30 polí v části konstantní šířky nosníků estakády se provádí na výsuvné skruži RÖRO U-2002 délky 96 m. Část pravého pásu od dilatace po pilíř 14 a celý rozplet se provádí na pevné skruži z nosníků IP 100. Podpěry skruže v obou případech jsou z materiálu ŽP a PIŽMO. Vnější bednění je připevněno na konstrukci soustavy ALPI-MECCANO, umožňující odbednění v celých dílech a u pevné skruže podélný posun na délku celého pole. V místech značného půdorysného zakřivení se jednotlivé sekce přestavují jeřábem. Betonáž průřezu probíhá ve dvou etapách, nejdříve nosníky ve tvaru U, následně horní deska. Předpětí systému DSI je převážně kabely z 15 lan Ø 15,7 mm z oceli 1570/1770, uloženými ve stěnách. Celkem 60 % kabelů je napínáno a spojkováno v pracovní spáře, 40 % probíhá do dalšího pole. Průměrná doba cyklu dle HMG je u pevné skruže 3 týdny, u výsuvné 2 týdny.

Velmi náročnou a technologicky obtížnou část představují svodidlové římsy. Provádějí se monoliticky z provzdušněného betonu ve speciálně vyvinutém vozíku. Na betonová svodidla je osazeno madlo. Ložiska jsou elastomerová od firmy GUMBA. Mostní závěry jsou systému MAGEBA LR s výjimkou pilíře 6, kde je systém MAURER DS-720. Hydroizolace mostu je asfaltovými izolačními pásy na pečetící vrstvě. Odvodnění mostu je trubní se svody u pilíře 15 a za opěrou 1. Zrcadlo mezi mosty je zakryto betonovými krycími deskami, slouží jako obslužný chodník a únikový prostor.

Přehledná tabulka hlavních materiálů

Investorem stavby je Ředitelství silnic a dálnic ČR, projektantem DZS a koordinátorem stavby je SUDOP Praha, a.s., projektantem RDS je Pontex s.r.o. Zhotovitelem stavby je Sdružení 517, u tohoto objektu jsou to Stavby mostů Praha, a.s. (vedoucí partner) a Max Bögl a Josef Krýsl, k.s. Práce byly zahájeny v červnu 1999, otevření mostu má být v říjnu 2001.

Ing. Karel Dahinter, CSc.,
SMP, a.s.
ludvikov@smp.cz